Recenze

Albert Camus - Cizinec

7. prosince 2017 v 22:14 | Kory
Kniha o chlápkovi, co se skamarádí s divným pasákem, pomůže mu a pak zabije jeho nepřítele a jeho odsoudí k smrti.
Je to skvělé. hodně lidí tvrdí, že je divný. Ten týpek. Zlý, nebo tak něco. Nemá city? Žádný svědomí?
No dobře, asi ne. Ale možná proto, že tohle jsem už očekávala, mě naopak potěšily a překvapily ty ostatní detaily.
Ostatní věci byly hrozně miloučký. A věrohodný. A bylo tam vedro.
Mám hrozně ráda takový ty realistický momenty. Třeba když týpek popisoval, jak je na konci dne v jeho práci mokrej ručník u umyvadla, protože se do něj zaměstnanci utírají celej den. A nebo takový ty veselý, úplně šťastný momenty, nic se nehrotí, všechno je... tak nějak... že by to mohlo bejt depresso, a já si vždycky říkám "woe moe, to je depresso," a on vzápětí napíše, že je šťastnej... a jak se koupali v moři... a pořád si to užívali, ikdyž bydleli u moře...
A pak jak se chtěl rozplakat u soudu, a jak chtěl políbit toho hodnýho Célesta. A jak ve vězení vzpomínal na svobodu a jaký měl myšlenkový pochody o budoucí popravě. A jak mluvil o svý matce jako o mamince. A jak chtěl říct soudci, že mu je sympatický, a že mu záleželo na tom, aby mu byl sympatický taky. Ach...
Byla to taková ta kniha, co v ní vlastně není nic, co by vás teoreticky mělo zasáhnout, ale přesto vás zasáhne. Doporučuju. Je to krátký. 98 stránek.

Související obrázek
 

Posel - recenze

23. listopadu 2017 v 19:41 | Kory
Jak už je mým zvykem, zase píšu zlou recenzi. Ale zábavnou. Na knihu Posel od slavného autora Zlodějky knih. Psala jsem jí už poměrně dávno, chtěla jsem původně vydat článek o více titulech, ovšem došla jsem k názoru, že je to zbytečné - i tak je recenze poměrně obsáhlá.

Metro 2033

17. března 2017 v 9:26 | Kory
Dmitry GlukhovskyVýsledek obrázku pro Metro moscow

Dnes jsem po dlouhé době zase dočetla knihu. Vlastně i v rekordním čase, trvalo mi to jen čtyři dny. Dřív jsem teda četla mnohem rychleji, lehkou knížku jsem měla přečtenou třeba za den nebo dva, těžší za pět dní. A teď mi i normálně jednoduchá YA kniha trvá týden.
A Murakami čtrnáct dní. No, to je jedno, jdu k tématu - kniha Metro 2033. Rozhodla jsem se, navzdory své tradici zlých a ne moc profi recenzí, napsat takový trochu hlubší rozbor této knihy. Asi sem nebudu psát nějaký moc velký popis děje, to mi přijde vždycky u všech recenzí na blogách absolutně zbytečné, takže kdo neví a chce vědět, o čem to je, přečtěte si to třeba TADY.

Selekce a Elita aneb kniha, která vás zaručeně uhrane.

23. září 2016 v 12:13 | Kory
Všichni to znaj, America, velice sexózní chudá zpěvačka se dostane do úžasné soutěže o prince.

Četla jsem dost recenzí na všech možnejch knižních blozích, blogspotech, na knižní databázi i jsem viděla pár recenzí od knižních youtuberů. Všichni to vychvalujou do nebeských výšin. Buď to, a nebo ji hodnotí "America mě trochu štvala, ale jinak to bylo zábavné a super.."
Okay, zábavný to bylo. Teda... Selekce byla zábavná. Elita už mě nudila tak, že jsem jí ani nedočetla. Ale to nebyl ten hlavní problém.

Recenze posledních dob

21. března 2016 v 9:23 | Kory
Nu, poslední dobou jsem přečetla nebo shlédla pár děl, které ve mně zanechaly dojem. Nejen pro svou upomínku, až si to budu číst třeba ve stáří, si své dojmy napíšu sem, a jen doufám že ten článek posléze nesmažu.
Takže.


Chudák Prázdné místo

9. září 2015 v 22:13 | Kory
Kniha prázdné místo od J.K. Rowlingové je pohozená, odsuzovaná, údajně nudná... aspoň takhle to vypadá ve většině recenzí.
Je to hodně dobrá kniha, aspoň podle mě, a s lidmi, co o ní tvrdí špatnosti, nesouhlasím.
Je to kniha, ve které jako by téměř všichni lidé byli Dursleyovi. Na to, že to mělo být údajně realistické, tak mi někteří lidé připadali dost nadsazení... tedy, aspoň doufám, že v Anglii takoví lidé doopravdy neexistují.
Bylo to depresivní, vtipné, čtivé a zábavné. Nevím, co na tom bylo tak skvělého, ale něco ano.
Něco. Minimálně Stuart Wall, magor, který je opravdu šíleně super a díky němu je tato kniha jednou z mých oblíbených.
Je to tak. Konec je strašlivý. Tomu věřte. Ale jinak je to skvělé, ikdyž většinu lidí budete pravděpodobně nenávidět.

S.W.

Sirotčinec slečny Peregrinové

19. května 2015 v 21:30 | Kory
Četla jsem to.. před několika měsíci, a teď jsem si vzpomněla, jaké jsem z toho měla rozpruplné pocity, takže o tom napíšu.
Okolo mě o tom dost lidí básnilo, takže jsem si řekla, že si to přečtu. Nejlepší, a zároveň to, co člověka první zaujme, jsou ty divný fotky. A... já si to taky tak nějak představovala... podle nich.
To je asi můj problém s jakoukoli knihou- předem si představuju, jaký to bude, a pak mě celkem dost vyvede z míry, když se to pak odvíjí úplně jinak. Tuhle knihu jsem si představovala... strašidelně, nebo hodně depresivně.

Ze začátku taková možná i byla. Teda, hlavní hrdina mě zaskočil, přišlo mi, že se do tohoto typu knihy nějak nehodí, ale ok. Když byl sirotčinec jen na fotkách, a všechno bylo hustě tajemné, budova byla zbořená... bylo to super. Ale já nesnáším, když se vše ukáže. Když se děsivé kroky ve tmě přiblíží a vynoří se cokoli, stejně to přestane být TAK strašidelný.
V momentě, kdy se z děsivých dětí na fotkách stali přívětiví kamarádi, kteří musí utíkat před zlými monstry, mě to vážně přestalo zajímat. Dočetla jsem to, ale už ne jako originální děsivou knihu, ale jako obyčejný trochu fantasy román pro děti.

Ach jo... Potřebuju nějaký knižní horory. Vážně si nepamatuju, že bych se nějakýho za už docela dlouhou dobu bála, a zároveň mě nenudilo ho číst.

Nenávidím Aljašku (subjektivní a ohavná recenze se spoilery)

13. dubna 2015 v 21:10 | kory
Je to ode mě velice trapné, psát takový nenávistný a ohavný článek. Ještě k tomu na tak ohrané téma, o kterém píše každý, kdo píše nějaké knižní recenze. Ale myslím si to. Vše, co sem napíšu, si opravdu myslím. Nebo to možná přeženu. To ještě nevím.
Každopádně, hodlám napsat vysoce kritický článek na tuto knihu: Hledání Aljašky od Johna Greena.
 
 

Reklama