"Deník"

Depresso, ale ne moc

14. září 2017 v 19:26 | Kory
Nejsem člověk, co by se rád nebo často utápěl v depresích. Chápejte, já vím, že kdo má seriózní deprese, tak se v nich taky neutápí rád, ale... prostě já jsem zatím měla to štěstí že mě všechny takovéhle věci z velké většiny zatím míjejí obloukem.
Teď mám jenom takový období. Není to žádná deprese, jen depresso. Lehký. Takový šedivý. Nebo bílý... Nebo tak něco. Vystihuje to tahle fotka z vlaku v Polsku.

Zvůle 2017

8. července 2017 v 0:24 | Kory
...aneb Sex je náš, Venuše v kožichu či první "chlastací" zkušenosti. (Ale snad i jedny z posledních.)
Zní to záživně. Bylo to záživné. A dobré, takovým tím správným způsobem dobré.
Odjeli jsme po dlouhém balení a nakládání v sobotu asi v jedenáct a stavěli na chatě, kde jsme se najedli třešní a rybízu a sekané s chlebem a okurkami. Bylo trochu pošmourno a pršelo.
Cestou jsme hrály na ukulele, Vishňa vymyslela theme Sultána Aničky a hrála melodii Smoke weed every day a DOmča hrála Riptide. a poslouchali UDG a chtěli se stavit v mekáči, ale v tom u věže byla děsná fronta, tak jsme se stavili až ve druhým, kde byly sexózní obsluhy, a daly si zmrzlinu. A kreslily jsme bezesmyslné ale dobré komiksy.


(To je AV Markytánka na záchodě v Mekáči. Sekne jí to.)

(Změna i-y v koncovce se odehrává podle toho, zda jsme danou činnost dělali spolu s mým otcem nebo jen samy s holkama... není to tak že jsem úplně blbá.)

Strastiplná cesta

29. června 2017 v 23:08 | Kory
Konečně chci napsat i o cestě. Cestě doslova, ne k cestě ke zhubnutí nebo tak něco. Jako že jsem šla, chápete.
Z Jiřetína pod Jedlovou, kde jsem byla týden na brigádě na švp, až domů.
Vyrazila jsem hned po tom, co jsem dostala prachy. Zamávala jsem jim a oni na mě ještě do dáli řvali, jestli fakt jdu pěšky a nechci náhodou vzít autem.
V Jiřetíně jsem nakoupila zásoby, fake nutellu, chleba, pomazánkový máslo, bagetu, hrášek, cherry rajčátka, šunku, čínskou polívku a Magnesii. Nabrala jsem si tam plastový příbory, akorát tam k mýmu neštěstí neměli nože.
Neměla jsem s sebou žádné základní vybavení, ani nůž, ani sirky, ešus, pláštěnku, nic. Jen spacák, alumatku a čelovku a pak kraviny. Ale naštěstí jsem to bez toho přežila.

Škola v přírodě

18. června 2017 v 21:27 | Kory
Jsem na sebe vcelku hrdá. Nejen, že jsem si poprvé v životě byla schopná sama vydělat peníze, ale ještě k tomu jsem se překonala a uskutečnila své plány na zkušební útěk do lesů, aneb cestu pěšky ze školy v přírodě zpět domů.
Vzhledem k tomu, že se poslední dobou toho děje nějak až moc, to zkusím nějak zkrátit.

Jela jsem v sobotu ráno. Až do Děčína v pohodě, v Děčíně mi ujel autobus, protože jsem stála na špatný zastávce, tak jsem tam dvě a půl hodiny čekala na další (ležela jsem na zemi v parku u nádraží s krosnou pod hlavou a četla jsem si Soumrak od Glukhovského) a přijela do Jiřetína pozdě, ale přijely tam pro mě autem.
Tam. Hned byla porada v bílý místnosti jako učebně. Všichni vypadali normálněji a míň barbínovsky, než jsem očekávala.
Sympatická holka s dredama, týpek co vypadal jak ošklivější Brad Pitt, ale taky s dredama, nějaký normálně vyhlížející holky, některý docela sympatický dokonce, pak týpek, co vypadal jak Aik Murczechy, což je naprosto neznámý youtuber, kterého jsem svého času měla ráda, ale jinak je totálně divnej, a nechutný týpek s dlouhými vlasy a vousy.

Maturita

17. června 2017 v 21:54 | Kory
Asi dva měsíce jsem nebyla doma...
No dobře, kecám, jen týden a něco, ale mám pocit, že to je strašně dlouho. Na to, že normálně mám ve zvyku velkou většinu prázdnin být taky z domova, mi to přijde až nepřirozeně dlouho. Asi to bylo tím, jak jsem byla pořád sama nebo s lidmi, co jsem téměř neznala. Ale začnu od toho prvního, od maturity.
Sice ji všechny další události tak extrémně přebily, že z ní zbyl jen takovej nepodsatnej mastnej flek, ale na druhou stranu, taky bych si to ráda zaznamenala.

Samozřejmě, nejdřív byly už úplně dávno ty shnilé písemné maturity, o těch, nebo minimálně určitě o slohovce jsem tu už psala. Nakonec to dopadlo tak, že mám 26 bodů z 30, což si myslím, že mě trochu podcenili... ale nakonec to ještě ujde, vlastně z toho vzešlo, že jsem měla akorát nějaký malý problémy s textovou kohezí a koherencí... ještě tak vědět, co to znamená, nebejt toho, že tam se mnou byla Lída, tak se to nedozvím do skonání světa.

Čtvrtý koncert VF a piknik v lomu

17. května 2017 v 21:49 | Kory
V pátek jsme se s našima spontánně rozhodli, že pojedem na koncert Vypsané fixy, kterej byl součástí nějakýho festivalu na Střekově. Tak jsme se sbalili a jeli vlakem do Ústí (Cestou mě Štěpána vyprankovala, že ve vlaku s náma jede slavný svůdník David Hůrka) a z hlaváku v Ústí jsme šli pěšky přes železniční most, po kterém šel bezďák s twilight batohem, na Střekov. Už bylo takové to pološero a cesta měla atmosféru, hlavně po schodech uprostřed keřů.


Nejdřív jsme šli skoro úplně nahoru na hrad na terasu, protože dole zatím hrála nějaká hrůzokapela, co tam měla žoviální kidy.
Tam jsme seděli a koukali dolů na řeku a hulili trávu, teda možná to byl kopr, leželo to 10 let v mrazáku a nemělo to žádný účinky. (Teda, jakože není divu, když jsem to ani pořádně nevdechla, ale nevadí.)
Pak začlo poprchávat a z terasy všechny vyhnali, že zavíraj, se Š. jsme šly do pivního stanu dole a sotva jsme tam došly, začal příšernej slejvák. Seděly jsme tam a zkoumaly, jestli tam nejsou nějaký sexózní týpci, ale nic moc, jen jeden malej a znuděnej kluk a chlápek se strašně dlouhou bradkou, o kterém jsem si myslela, že je to holka, než jsem teda viděla tu bradku.
Pak trochu přestalo pršet, tak jsem Š. přemlouvala, abychom už šly, ale nechtěla, ono stejně zase pršelo a dole tekly potoky vody. Nakonec jsme vylezly těsně před začátkem VF koncertu a šly tam. Už tam byli a Márdi zkoušel mikrofon s nejspíš právě vymyšleným popěvkem Andy sedí v mekáči, v mekáči se mu nepáčí.

Cestopis: Výlet do Železného městyse + další párty u Martina

30. dubna 2017 v 19:26 | Kory
Poslední týden probíhal tak nějak... flákačsky, řekla bych. Nic zvláštního se asi neudálo, byla jsem s Lídou v čajovně a řešily jsme proběhlej svojsíkáč, na roverech jsme neulovili kešky, ve čtvrtek jsme byly na očkování a pak jsem tiskla fotky na nástěnku a konečně dala tisknout erwinxlevi a sangwooxyoonbum trika. Jo, a ještě jsem si vyšila Jurij triko, z čehož jsem nadšená.

Zajímavá byla až sobota. Dopoledne jsme byli nakoupit v kauflandu i s Ladou a Piškotem, naučila jsem Ladu jak se dělají popeláři a byla z toho celkem nadšená. Před obědem jsme se s Martinem koukali na film Po přečtení spalte, což ve mě bůhvíproč vyvolávalo dobrou náladu specifického druhu, bylo to tak divný a debilní až to bylo dobrý. K obědu jsme měli nějakej zbytek od piškotovy večeře, kuře s rejží ohřátý v mikrovlnce.

Odpoledne jsem vyrazila na nádraží, odkud jsme jely ještě s AV, Malinou, Š a Kuky do Železného městyse.

Víkend Elit model look, čajovna a školení

12. dubna 2017 v 22:32 | Kory
Nějak jsem neměla motivaci psát o tom, co se dělo o tomhle víkendu, ale Š. mě žádala, ať o tom napíšu, protože ona je líná dělat něco takovýho, jako psát si blog, ale chce si ty zážitky taky pamatovat. Takže o tom ve zkratce něco napíšu.

Aprílové události

2. dubna 2017 v 10:46 | Kory
V pátek před aprílem byla medúzí schůzka, na který jsem hledala buzoly, ale nenašla, a pak byl piknik na zahradě, kde téměř sežraly Ančovičce palačinky, ale dvě jí nechaly. Pak jsme na sebe s AV řvaly své nápady na scénáře a všechny ostatní na nás celkem zmateně hleděly. Možná i otráveně.
Po schůzce jsme šly na zastávku doprovodit holky a chtěly jít se Š. ještě do sekáče. Ale už bylo po pátý, a nevěděly jsme, zda už nemají zavřeno, načež nás AV začala přesvědčovat, že ne, že tam maj fakt do šesti, což nás celkem přimělo o tom pochybovat. No, měli zavřeno, tak jsme seděly na schodech před sob nábytkem a jedly nanuk.
Zavolala Domča, jestli nechcem jít ven, jako na zavolanou, tak jsme se s ní sešly a koupily si prošlé nealkoholické strongbowy v levných potravinách a pak seděly na slunci v Trnovanech a vymýšlely scénáře, nebo jak vylézt na střechu nějaké budovy, ale nic jsme nevymyslely, jen jsme spatřily auto, co couvalo rychlostí 70 km/h kolem Billy.
Pak jsme šly k Martinovi do paneláku do sedmýho patra, kde taky nešlo vylízt na střechu.Tak jsme aspoň plivaly z okna a vedly rozhovory a pak šly dolů k Martinovi, kde ještě nebyl a hrály na kytaru.
Večer jsme s Martinem šli nakoupit a na kebab a pak koukali na Full metal jacket, a tam byla dobrá hudbička, ale jinak docela depresso. (Věrohodný vietnamský markytánky, dlouhej výcvik, no, bylo to zajímavý a i celkem barevný, ale zase, no, válečněj film prostě. Chci taky vidět jednou film o válce ve Vietnamu z pohledu Vietnamců.)

Apokalypsa č. 4 aneb živé žáby a mrtvá selata

20. března 2017 v 11:05 | Kory
Chystám se psát o proběhlém víkendu.

(Zatímco Martin hraje na kytaru nějakou neznámou píseň.)
Stalo se toho tolik, že nevím, jestli si na všechny dobré momenty vzpomenu a taky nevím, jestli to popíšu vystihujícím způsobem. Snad jo. Takže.
Sešli jsme se v pátek v klubovně a dělali nějaký docela normální věci, jako třeba hraní nějaký hry na zahradě, psaní sociogramu a baterek, hraní hradu v žížalárně a tak. Když se více připozdilo, Piškot začal s přednáškou o tom, jak se chránit před radioaktivitou improvizovanými prostředky. ("Protože ministerstvo obrany to nařídilo..." hahaha... no, já sice věděla, co se na tý akci bude dít, ale stejně jsem si nebyla jistá, jestli opravdu něco nenařídili, Piškot je obecně docela přesvědčivý člověk.) Martin vytáhl přístroj. Geigerův čítač. Na měření radioktaivity, a ukázal nám ho. Bylo to zajímavé a přínosné. Ale taky trochu strašidelné,
ale nic proti tomu, co se dělo dál, že.

Jarňáky 17 a tak podobně

9. března 2017 v 22:01 | Kory
Napsala jsem o tom strašně dlouhej článek, ten se ale smazal 🙂, tak jsem ztratila motivaci psát nějaký romány. Možná to tak bude lepší. Napíšu sem jen v bodech zajímavé události poslední doby.

SKAM atmosféra a maturák

22. února 2017 v 12:33 | Kory
No jo, tak je to už za mnou, tak o tom musím zase napsat nějaký kidy, aspoň o těch zajímavejch momentech.
Ale mám velká dilemata, zda sem mám dávat nějaké fotky. No, asi nějaké, kde není moc ksihtů, ale nevím, jestli se takové najdou. To je fuk.
No, prostě, pátek. Hrozně se řešilo, jak se tam pojede (jak narvat 13 lidí do dvou aut, furt se měnily plány a tak). Já tam jela už ve čtyři odpoledne. Byla jsem tam ze třídy první a čuměla jsem tam jak puk, protože jsem v tom sále nikdy předtím nebyla. Pak přišli ostatní z naší třídy.

No, a do sedmi bylo spoustu času. Většinu toho času jsem se flákala kolem a dělala že něco dělám, případně prozkoumávala místa, kam se budu moct s přáteli zašít, až ples začne.

Víkend s výletem na výsypku a přijímačky

16. února 2017 v 9:24 | Kory
Minulou sobotu jsme s M. jeli do Bíliny. (V pátek jsme se Š. dokoukaly Death note!) Vlakem, a v Bílině jsme se nejdřív šli podívat do "nejhorší čtvrti města", kde to prý vypadá jako po válce, a to bylo skvělé. Fotila jsem to tam jako turista, akorát že na takovýhle místo asi moc turisti nejezdí, jen já. Bylo tam starý silo, vypálená bouda, opuštěné přívěsy a podniky s vtipnými názvy.

Táboření na sněhu, týden bez elektroniky a Death note

31. ledna 2017 v 12:23 | Kory
Opět je tu další období, ve kterém se mnoho událo. nebyla jsem se zchlastat na žádné pařbě, jako ostatně už 18 let, zato se staly jiné věci.
Inu.
Minulej víkend jsem si splnila dávný sen- byli jsme přespávat na horách. Byl pořádnej sníh, úplně sypkej a jeli jsme tam autem, jen 3, Martin totiž přijel až večer.

Úterý, středa, Killing stalking

19. ledna 2017 v 11:08 | Kory
Dobrý den.
Fakt dobrý den. I dobrý období. Až na ty stresy.

1-15/01/2017 aneb Yuri!!! on ice a tak podobně

15. ledna 2017 v 20:41 | Kory
Protože Oktopus na svůj poloshnilý blog, na který jsem jí udělala fakt nádhernou grafiku, nikdy nic nenapíše, budu to muset napsat já. Ne, že by mi to vadilo.
Bavily jsme se o tom, jaký byly atmosféry v minulejch obdobích života, co jsme dělaly před rokem, před dvěma, před třema... dál to asi nesahá, ale stejně, už ty tři roku jsou náročný na vybavení si, kdy co bylo.
Proto jsem se rozhodla si sem psát takový ty zápisy deníkovýho typu častěji, prostě jen o momentálním období, obsesích, akcích a atmosféře, protože určitě ani v žádných ročních shrnutích si člověk pak takový ty malý ale dobrý blbosti nevybaví.

Takže, co se dělo v poslední době:
- nejdřív, už úplně dávno, byl silvestr. Byly jsme na Úpoři, měly tunu jídla a dlouhý playlist, a taky 3 rádlery a 3 strongbowy nebo tak něco. A vodnici. A nebylo to nějak extra-extra-skvělý, ale jen docela fajn, ale i tak... nejlepší část byla cesta vlakem tam, podle mého názoru. Bylo to uvolněné. A pak teda taky cesta zpět s rozverným průvočím, co nám půjčil kleště, abychom si mohly procvaknout jízdenky kolikrát jsme chtěly. A jinak jsme tancovaly Rasputina (já moc ne), volaly Horalům, že jsme v Teplicích ("Jsem za maringotkama! Jo, za tou vlevo! Koukněte se z okna!" -" Ehm.. Aničko? Víš, že tam žádný maringotky nejsou?")


-Byla výprava, do Altenbergu. /minulý víkend/A bylo tam drama s epic rap battle o Áňu, zlaté pruty, samička homo sapiens. Teda to bylo večer. A Maryša a Radúz a Mahulena. A v ALtenbergu jsme postavily na sněhu asi 7 jeskyní u parkoviště u bazénu. A v bazénu jsme se válely, až na pár z holek, co se chtěly s nějakou rodinou koulovat ve venkovním bazénu, než tý rodině vynadal plavčík. A pak tu byla scéna s Malininou zabouchnutou skříňkou, kterou jsem však velice úžasně vyřešila. Cestou zpět byl v autobuse Piškot s Jonášem. Řidič nás pustil zadarmo.

-V týdnu nic moc zajímavého, na roverech moc lidí nebylo,

- Poslala jsem, konečně, přihlášku na vejšku. Jako vždy den před posledním dnem.

A najednou koukám, že Yuri on Icekde nic, tu nic. Psala jsem o tom, už podle komentáře dole, tak proč to tady najednou není? Ten nadpis nebyl clickbait!
Každopádně šlo o to, že jsme jede víkend s AV u Martina koukaly na celý Yuri on Ice, bruslily na chodbě a byli Yuri, Yuri a Viktor. A v neděli jsme chtěli jít bruslit, ale nějak to nevyšlo. A ten dvanáctej díl nás skalaml aby tady ten chudák jeden komentář nebyl tak mimo mísu. Fakt nechápu, co se stalo.

Kronika roku 2016

29. prosince 2016 v 15:44 | Kory
Rok 2016 byl docela nabitej, nebyla jsem skoro ani schopná si vzpomenout na všechny zajímavý události, co se přihodily. Takže jsem si normálně, z důvodu svého budoucího nostalgického vzpomínání na své mládí, sepsala seznam všeho, co se stalo, plus seznam svých úžasných obsesí.

Den s Oktopusem aneb Praha a Festival svobody

23. listopadu 2016 v 15:02 | Kory
Byli jsme sedmnáctýho listopadu v Praze. Nejdřív jsme chodily po městě a konzumovaly. Vyrazily jsme z místa kousek od Hradčan přes hrad, kde nás kontrolovali vojáci, jestli u sebe nemáme zbraně (proti Zemanovi. Určitě.), ale měly jsme jenom bordel. Pak jsme seděly na nábřeží a jedly mandarinky.
Ale rozhodly jsme se, že se vydáme hledat Candy store. Ale než jsme ho našly, stihly jsme si koupit všechny divný věci, co se daly pořídit a nebyly nad naše finanční možnosti. Pak jsme ho našly a udělaly jsme si piknik za národním divadlem. S mochi (?) koláčkama. A marshmallownovou pěnou. A tak dále.

Plnění snů: Sen č. nevím: Výlet do Podkarpatské Rusi

11. července 2016 v 23:56 | Kory
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Jeháááá! Opravdu, opravdu jsme tam BYLI! Koločava byla trochu zklamáním, nicméně poloniny a všechno, úplně všechno ostatní mi to naprosto vynahradilo.



Atmosféra

17. dubna 2016 v 21:34 | Kory
Je zajímavý období. Mám ho. Procházky po divných částech města a jarních lesích, kde lezem po zlomených stromech a chodíme po opuštěných kolejích. Trávíme hodiny poslepu, spíme v maringotce.
Prší.
Pak zas ne. Jsou hustý mraky.
Nevím, jak to vystihnout slovy, ale tohle období my vystihují tyto písně:
Tato včetně obrázku...
(Normálně písně tohoto typu tolik neposlouchám, ale tahle je úplně naprosto vystihující a prostě...tak. Jen se bojím, že se mi zase za chvíli zhnusí, tak jako většina písniček od Fall out boy a obecně většina co poslouchám moc často).

A pak tahle, která mi už nějaký čas jede hlavou z toho důvodu, že jsem se s přáteli dívala podruhé na Butterfly effect a tahle píseň na konci je fenomenální. Učím se jí na kytaru. Pokouším se.


 
 

Reklama