Ukrajina no II.

12. září 2018 v 21:31 | Kory |  "Deník"

Jo. Joo. Joooo! Podruhý jsem TAM byla. Tentokrát na tý doopravdický Ukrajině.
(Tenhle rok toho cestování tady mám tolik, že bych si snad měla založit rubriku "cestování." Ale nejsou to žádný objektivně zajímavý destinace... teda, jsou objektivně zajímavý, ale pro většinu lidí, kteří neví, že to tam je zajímavý, to nebude tak lákavý. No co už. Nic zakládat nebudu, co sem.)

Cesta: Česko - Německo - Polsko - Lviv - Rivne - Žitomyr - Kyjiv - Černobyl - Kyjiv - Umaň - Odessa - Bilhorod - Kišiněv - Kamenec-Podilskyj - Ivano-Frankivsk - Mukačevo - Užhorod - Slovensko - Polsko - Německo - Česko.

Zajímavé události:



  • Staré misto ve Lvivu aneb pochybný, ale nakonec dobrý hostel s ukrajinským hostitelem, u kterého nevíme, jak se jmenoval, ale říkali jsme mu Timofej. (to měl na svědomí Martin) Ve Lvivu pak ještě socha Masocha, večeře v putice, kde prodávaly hodný babičky a lidi si tam dávali tlačenku s vodkou, a hezké hipsta čtvrti. A barevné burgery.
  • Roshen (to je místní nejlepší čokoláda) podnikové prodejny, které byly děsně luxusní a přitom levnější než nejmenší mahazín.
  • Ukrajinští vojáci všude.
  • Tarakinský fort - velká turistická atrakce - rozbořená opuštěná pevnost, kde turisty odchytával random stalker a prováděl je (i nás) katakombami.
  • Ubytování na vokzalu (nádraží) v Kyjivě, kde sice tekla jen studená voda, ale zase tam byl nejlepší výhled a taky to byla dobrá lokace.
  • Kyjiv - krásný město, dobrý pohledy na řeku a "mrakodrapy" za ní, ostrov, Majdan s pastmi na turisty (týpek v medvědím kostýmu chytá a objímá lidi, zřejmě z nich poté tahá peníze - strašidelný), sídliště vzdálenější od centra s obřím tržištěm, nadzemní metro,
  • Černobyl - navzdory očekávání to byla milá turistická procházka s veselou, načerveno obarvenou průvodkyní Angelinou s gelovými nehty, holandskými turisty bažícími po radiaci a pípajícími svými dozimetry nastavenými na fakt nízkou hodnotu a trochou toho zákonem povoleného urbexu. Zajímavá byla jídelna hned vedle elektrárny, velký ryby v řece, ochočená liška a průvodce vedlejší skupiny Ihor.
  • Jídlo obecně. Na to, jak jsem na ochutnávání nových jídel zbabělá, jsem toho ochutnala fakt hodně, a většina z toho byla taky fakt dobrá. Kromě tradičních vareniků a pelmení a šašliků třeba gruzínský kuře se sýrovou omáčkou, moldavskej koláč (s koprem) a moldavskou polentu s masem a zakysanou smetanou, studenou okurkovou polívku v Oděse (s koprem), zelenou palačinku (s koprem), maso s masem nebo taky dominos pizzu a kfc.
  • Oděsa - všude tvrdím, že to byl děs, a taky že byl, ale zpětně na to vzpomínám vlastně s láskou - minimálně to bylo zajímavý. Hlavně cesta k pláži přes opuštěná hřiště a blátivé srázy (nezdařená), komunikace s rusky mluvícími majiteli pochybného (a taky jediného) kempu, ještě s tím, že jsme neměli stan - ale vyhublý stařík se nad námi naštěstí slitoval a řekl že můžem spát jen s karimatkou na pláži. (Ikdyž jsme neměli ani karimatky, ale nevadí.) Dali jsme si večeři v luxusní restauraci u pláže (to byla ta okurková polívka - servírka se nás ptala, jestli vážně nechceme přinýst anglickej jídelní lístek, ale my ji ujistili, že to není třeba.) a po setmění šli spát. Posvítili jsme na písek baterkou a z písku se vyvalila horda škvorů a nejrůznějších brouků, tak jsme si řekli, že asi radši zvolíme kamení. Takže nás čekala noc na kamenech s jedním tenkým spacákem pod sebou a jedním přes nás. Plus po jedenácté večerní se přivalilo několik part, které si chtěly zřejmě udělat dýchánek, takže spánek věru nebyl příliš kvalitní - ačkoli nám to docela slušně vynahradil východ slunce nad Černým mořem, při kterým jsem se vykoupala.
  • Cesta přes Karpaty - spíše traumatizující zážitek, zpětně si z toho ale nic nedělám. Vypadalo to tak, že místy bylo v silnici tolik děr, že se jim vůbec nedalo vyhýbat. Ze začátku najednou proti nám vyjel kamion v protisměru, a my jakože "wtf, co to dělá?" a po patnácti minutách už bylo i pro nás ježdění částečně v protisměru jediným možným řešením. A ukrajinci nás předjeli a smáli se.
Těch zajímavých věcí bylo víc, ale prostě byly zajímavý spíš na pohled než jako historka k zapsání. A taky je mi líto, že tu nejsou fotky. Blog nějak fakuje. Ach jo.
 


Komentáře

1 Terka Terka | Web | 13. září 2018 v 18:24 | Reagovat

To je dobrý, o tom Černobylu bych od tebe chtěla někdy slyšet.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama