Dubny a nádhery a stres a hnus.

22. dubna 2018 v 19:55 | Kory |  "Deník"

Ještě není konec dubna, ale já si to stejně zapíšu už teď, jinak to zapomenu a bude to v háji.
První víkend byl aktivní odpočinek, nejdřív v pátek Áši oslava v botanický zahradě (ačkoli měla narozeniny v prosinci). V sobotu dopoledne uklízení Doubravky (rytíři, tahání desek, no sranda) a odpoledne cyklovýlet s Martinem kolem Mariánské Radčice a dolů až do Bíliny a odtud přes Ledvice a Hudcov a tak podobně zpátky. To bylo strašně hezký, akorát část za Braňany byla celkem krize, když jsme jeli přes pole. V neděli jsme potom se Š. byly se různě procházet, pak byl oběd u babičky a pak jsme se byly procházet a nakupovat ještě s Verunkou.






Na roverech bylo demonstrování, což mělo super atmosféru, hlavně jak jsme posléze seděli u kolonády a reflektovali.
Na schůzce Vážek jsme zase sázely kytky a za zmínku stojí dvě Renáty v Trnovanech, co se nám posmívaly za naše outfity, zatímco jim lezlo břicho zpod croptopů.

Druhý víkend byl Prometheus, a ačkoli se mi na něj moc nechtělo, bylo to skvělé. Lesy byly rozkvetlý, spaní venku pohodlný, protože můj tým našel altánek a hermelín na ohni byl naprosto boží. Zuřivě jsme vařili, byli na východu slunce v pět ráno a já urbexovala v budově, kde jsme byli ubytovaný. (No dobře, vím že je to asi oxymoron, ale vlezla jsem prostě do takový věže, kam nikdo nevěděl, že se dá jít, ikdyž tam bylo odemčeno.)


V pondělí jsme na schůzce byli v jump aréně a bylo to dobrý, a taky byla hrozně dobrá cesta ze školy tam. Ústí bylo zelený a po dešti, temný mraky, no zkrátka atmosféra. Na následující Vážkovský schůzce, kam jsem přišla pozdě, byly u ohně a pomlouvalo se, ale byla to zábava, hm. Cestou domů jsme pak šly s Anou a Kukynou a čůraly jsme smíchy z keců o lehkoatletických závodech v Bílině, co jsme vedly.


V pátek jsme se byly koupat na Barboře. Voda byla tak studená, že člověk řval když tam vlezl a svíral se mu hrudník, ale doplavaly jsme až na molo, který bylo plný labutího trusu. To nás naštvalo, protože jsme se tam chtěly opalovat, tak jsme to umejvaly pomocí houpání s molem, aby se opláchlo, a pomocí klacku co nám Áša hodila. Na nádraží jsme řvaly. Pak jsme jely zpět vlakem s průvodčím, co se divil že jsme se už byly koupat.
Potom co jsme přijely do města nás část opustila (Jahoda běžela na bus, to byla akce) ale ostatní byli ještě docela ochotní se potulovat a chillovat po městě. Tak jsme si nakonec koupily pizzu v turbopizze na benešáku a šly si udělat příjemný piknik do parku. Pak odjely další a náš zbytek šel ještě do večerní Galerie zkoumat pánské oddělení v háemku a pak jsme ještě vymýšlely Čaroděje Hurmašici na vyhlídce u obchodky.





Domča u nás pak spala, to ale nebylo závratné, protože už bylo pozdě, jen jsme zjistily že umřel Avicii a nějak jsme se tomu spíš smály. A měly jsme puding.
Ráno jsme s našima jely na chatu, kde probíhalo spíše válení na trampolíně a krátká vycházka do lesa, kde jsme jedly různé listí ze stromů. Po obědě jsme odjely vlakem domů a spontánně vymyslely, že pojedem přespat na hory. A to jsme taky uskutečnily, hned co jsme se trochu odreagovaly a sbalily a nakoupily jídlo. Já byla ještě na procházce s Martinem po trnovanských parcích. V pět nám jel bus nahoru, no tak jely jsme. Bylo horko, ale nahoře už tolik ne. V autobuse byli ukrajinci, co vystupovali na průmyslový zóně. ach.

Nahoře vál čerstvý vítr. Po chvíli cesty jsem si už musela půjčit štěpánky svetr, protože mi v triku byla zima. Na cestě jsme potkaly nějakýho postiženýho kluka, co tam seděl, a něco nám říkal, ale vůbec jsme nechápali o co jde. Trochu jsem se o něj bály, tak jsme se snažily z něj vytáhnout jestli se třeba neztratil, ale fakt to nešlo. Chvíli šel za náma ale pak jsme mu utekly. Pak jsme došly k tábořišti a vylezly kolem lesa kus nad cestu, kde jsme našly fajnou plošinku u zídky a u modřínů. Utábořily jsme se a šly se projít po pláních, kde na posedu byli tři myslivci, kteří měli milostný trojúhelník, ale vlastně jsme si to spíš vymysleli. Hejno ptáků lovil dravec. Seděly jsme na snosu a slunce pomalu, ale ještě ne, zacházelo za obzor. Ještě jsme se byly podívat k potoku.
Pak jsme rozdělaly oheň a slunce už doopravdy zapadalo. Opékaly jsme si sýr a dávaly si ho s chlebem a se zeleninkou, a pak s dalším sýrem. Potom jsme si pekly marshmallowny a nakonec hulily dvacet let starou ganju od rodičů z mrazáku. Ale nepůsobila. To se dalo čekat. Ale bylo to vtipné i beztak. Zpívaly jsme. Pak, když už oheň dohoříval a byla tma, jsme najednou uslyšely hlas. Totálně jsme ztuhly (je to docela v pustině a myslely jsme, že je to nějaký hajný nebo myslivec.) Polila jsem duchapřítomně oheň cocacolou. Nic jiného totiž nebylo v dosahu. A navíc jí bylo víc než vody. (1 litr, ale i tak. Voda byla vzácná.) No a pak se ozvalo vrčení, jak od nejděsivějšího psa ever. Jenom jsme tam seděly a modlily se o svůj život. Š. potom zavolala tak nesměle "haló" a ten chlap, co tam s tím psem byl, říká "pocem Majdo!" a na nás "sory." Pes ještě chvíli vrčel a zdálo se, že se blíží, než ho muž měl docela pod kontrolou a odešli. No po tomhle incidentu jsme byly trochu přešlý, za chvíli jsme uhasily oheň a šly spát. V noci byla zima a vlhko, ale dalo se to, nebyl to žádný děs.


Ráno na nás ještě zpoza obzoru vyšly divočáci, ale nepřišli moc blízko, naštěstí. A bylo slunce. Nasnídaly jsme se ve spacáku chleba s lotuskovou pomazánkou, čaje a kompotovaných broskví. Cestou zpět jsme jedly jablka a v půli cesty narazily na Martina, co nám šel naproti a posléze nás odvezl z hor.



Následoval airsoft na Nové vsi, což bylo milý a příjemný, a pak kebab co jsme si snědli na pikniku v kvetoucích keřích mezi panelákama. No a místo toho všeho jsem měla dělat věci do školy, kterých je asi deset tisíc, hromadí se, vyhnívají a děsí mě. Ach jo. Nevím, co mám dělat. To je konec.
 


Komentáře

1 77 77 | 23. dubna 2018 v 7:58 | Reagovat

Aktuálně nemohu zobrazit tvoje fotky, tak okomentuju až se to podaří...

2 77 77 | Web | 23. dubna 2018 v 9:31 | Reagovat

Bohužel se nedaří, technické problémy jsou na mojí straně, ale podle popisu to zní slibně.

3 Kory Kory | Web | 24. dubna 2018 v 10:44 | Reagovat

[2]: Jo tak to je škoda, zrovna jsou podle mě docela povedený...

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 9. května 2018 v 11:14 | Reagovat

Tak to byl opravdu nabitý víkend.

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 9. května 2018 v 11:15 | Reagovat

Tedy víkendy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama