Březny a sekáče

4. dubna 2018 v 20:46 | Kory |  "Deník"

Březen. Nepříliš výrazný měsíc, ale něco do sebe měl. Víc věcí, pár akciček.
Úplně na začátku nám rozbourali byt a já přišla domů a koukala jsem a byla mimo, že nejsem doma. Teď už máme novou kuchyň, je hezká. Pak byly družinové akce, tzn. hrály jsme ánino Lost myself (bruslily jsme na kašně), vytvářely postavy v the Sims a byly jsme na laser game (v hospodě si dáme džbán). Na druhý družinovce jsme byly na bowlingu (Ana je Bobanová, nemají pro nás dostatečně velký stůl, až když vyhrožujeme že budeme sedět na zemi, tak se najednou objeví). Druhý den jsme s Anou jely autobusem do Bystřan připravovat hru, chodily přes pole a pouštěly si "Lidi jsou andělé a nebo draci." Potom jsme nechutně svačily v autobuse a našly tam pytlíček se zbytky ganji. A potom ve Škvárovníku zase hodného bezdomovce, se kterým jsme si hezky popovídaly. A byla čokopizza.



Mezi oběma družinovkami jsem byla bruslit s našima na Barboře a v neděli po nich s Martinem na vodní nádrži Modlany. Obojí bylo fakt hezký a určitě taky nebezpečný. S Martinem jsme teda původně chtěli na Miladu, ale tam byl ten led fakt na pováženou, takže jsme na to radši nelezli.
























Pak sněžilo. V Olympii jsem potkala Ukrajince, když jsem tam byla na obědě a snažila se dopsat Orly a Kondory. Byla jsem s Verunkou jezdit na longboardu a jeli jsme na demonstraci pro Tibet. S Martinem jsme šli na takovou tradiční procházku po starých kolejích. Byla roverská schůzka na téma Buddhismu, udělala jsem si výlet pěšky z Krupky-Bohosudova až do Teplic...




Pak byl Prometheus, který nebyl nijak zvlášť zajímavý, jen jsem ještě s Piškotem kreslila záda svázaných týpků a pak Erik vyprávěl o čakrách, z čehož se rychle stala legenda. Následovala, tuším, masážní schůzka, a s ní další kreslení zad. Předtím jsem byla ještě s Kubou a s Bernardem na procházce, to bylo teda pěkně divný a zpětně to je jak nějakej divnej sen.


A další víkend Sekáč. Děsně jsem se tam těšila, bůhvíproč, asi proto, že jsem na to nemusela nic připravovat, bude to v podstatě v hotelu a bude tam hodně lidí co znám. No a dopadlo to dobře. Šla jsem nejdřív k Lídě a tam chvíli řešila s Kubou nějaký věci ohledně propagace střediska, a pak přišla Áňa a vyjeli jsme v nacpaném autě do Jiřetína. Stavěli jsme v Děčíně v nákupní zóně, kde jsem tančily na parkovišti a jedly mořské plody. Když jsme tam dojeli, byli jsme tam první (jakožto organizátoři, ikdyž to byla jen Lída) a začli jsme to tam připravovat. Přijel Piškot s Ladou, Štěpánkou a Malinou, a pak Kamzík a pak všichni ostatní. Byla večeře (řízek, od profi kuchařů, nemuseli jsme mýt nádobí, jeej) a pak seznamovací hry, nejdřív představování středisek, kde Roudnice vyjmenovávala jejich sportovní vybavení, Ústí představovalo své rodinné svazky a následně řeklo, že nemají rádi seznamovací hry a odešlo se vybavovat do vedlejší místnosti, v čemž úspěšně pokračovalo téměř celý zbytek víkendu. Byla to zábava. My a Sojčáci jsme to měli dobrý. Haha. Večer jsme hrály fotbálek a to byla taky zábava. Ali se mě ptal, jak se lidem od nás líbilo v contingentu na Intercamp, a já mu řekla, že by ocenili různorodější svačiny - a on na mě: "Ale to byli balíčky!" "No, ale... jenom že to prostě bylo pořád na jedno brdo...." "To byli balíčky!" Nebyla jsme z toho moc moudrá... jak to s tím vlastně souvisí.

Ráno jsem běžela s Lídou jako rozcvičku do Jiřetína a přes křížovou cestu a přes sněhové pláně zpátky. Pak jsem si místo koupání v rybníčku (byl moc tvrdej led) dala studenou sprchu a dala si snídani a bylo to dobré. Pak byly různý přednášky, ale nebyly moc zajímavý. Vlastně většinou nebylo moc jasný, o co v nich jde. Jediná trochu zajímavá byla ta Kubovo o novým bodu skaustký metody. Ale taky nebyla nijak převratná. Odpoledne byla Piškotova hra s Ruskem, Francií a Německem a megadlouhými pravidly. My chtěly být Rusko, ale nikdo jiný nechtěl, nakonec u nás ale skončila ještě jedna paní, Aliho dcera a Pavel Seiner. Šli jsme do lesa, nakreslili si trikolory na tváře a šli do bitvy o oves. No, nešlo nám to, furt nás někdo zabíjel (lámal nám špagety) a total jsme to prohráli, ale souboje byly docela zábava (ačkoli jsem nikdy neporazila nikoho většího než sedmiletý dítě) a když na mě jeden pán, původem z Anglie (doopravdy, ale ve hře Francouz), ukázal se slovy "Russian soldier," byla to taková satisfakce, že to za to stálo.


No, a večer jsme byli v sauně. Nejdřív jsme nahřívali kameny v ohni a u toho zpívali a pouštěli písně v noci a tmě, byla tam jedna holka z Promethea s matkou a Winky a Piškot a Kuba a Áňa s Malinou, a ještě týpek s Chomutova. Stavěli jsme z plachet tu saunu, všude byl kouř od ohně. Měla jsem copánky upletený od Maliny, to bylo dobrý, protože to bylo vůbec poprvé co mi někdo uplet hezký copy. (Takový ty speciální, vystouplý.) A pak jsme se převlíkli do plavek a šli dovnitř, a Winki venku pouštěla hudbu dál, a řešili jsme píseň Pečivo chleba čtyři rohlíky, tak jsme jí řekli ať to pustí, tak jsme tam pak měli diskotéku s remixem na Pečivo, chleba čtyři rohlíky, Nemám prachy, Ein Zwei polizei a další nepříliš tradiční hudbou. Kamzík vždycky začal říkat něco nesouvisejícího, a potom se nám začal svěřovat že má rád fakt krásnou píseň Chi chi chi Co co co. Když nám nebylo dost vedro, polili jsme šutry vodou a už bylo. A po nějaký chvíli jsme vylezli a šli skočit do rybníčku, ve kterým byla vysekaná díra do ledu (už) a už byla zase trochu zamrzlá, tak jsme ty kusy museli vyndat a pak jsme se tam postupně potopili. A pak jsme seděly s holkama na baru a povídali si s místníma dědulama, a pak jsme šly do jídelny a já si nechala od Kuby vyprávět o politice a holky si asi do čtyř do rána povídaly s Jerrym s Chomutova, to už jsem ale spala. Poslední den byla krajská rada, kde naše středisko pořád něco kritizovalo, jak jinak. A pak už byl konec a odjeli jsme, ještě jsme se stavili v prodejně kalhot u Křížového buku a pak už rovnou domů.


Po Sekáči byla roverská brigádní schůzka, na které jsme rozmlacovali skříň a kluci vybourávali nový dveře. Tadeáš byl nebývale mluvný a tančil na popové songy v rádiu.
A pak už Velikonoce, v Kutné Hoře. Co bylo zajímavé: Hráli zapovězené písně na zapovězené dudy, stříbrný důl, dlouhý cesty vlakem, pouť v Sedleci, Jonáš ve skotský sukni, rybníky na cestě... nebylo to zas tak výrazný, ale zpětně z toho mám docela dobrý pocit.

A ještě před Velikonocema bylo krátký přespání, kdy jsme šly do kina na Loving Vincenta, to bylo vážně pěkný... a potom jsme natáčely vcelku vtipný musically a ráno šly do sekáče, kde jsem si koupila fajné kalhoty, takže konečně nebudu muset nosit ty štěpánky.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 19. dubna 2018 v 18:17 | Reagovat

Krásné vzpomínky na táborák!

2 Kory Kory | Web | 24. dubna 2018 v 10:40 | Reagovat

[1]: Jakej táborák..?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama