O alkoholu

27. února 2018 v 23:50 | Kory |  Kecy
Protože žádná dobrá historka nezačala nad sklenicí mlíka, že?



...no, ne tak úplně.
A už mě to přestalo bavit poslouchat. Už mi vadí to automatický dělení.
Nepiju alkohol. Teda, nepiju ho moc. Nejsem žádnej zarytej abstinent, když by se mi chtělo, dám si. Ale nedávám si. Protože se mi nechce, ne proto, že bych si myslela, že mě to nějak negativně ovlivní, že by to bylo v rozporu s mými světonázory nebo že by mi někdo vynadal. Nemám to zapotřebí. A proč, hm? Sedím pořád doma a jen si čtu? Chodím každý den do kostela? Nebo do synagogy? Jsem slušňák nad slušňáky, co nikdy neviděl žádnou "drogu" ani z autobusu? Ne. Prostě to jenom nepotřebuju.
No dobře, zase se nebudu tvářit, že jsem největší pařmen ze všech, to jako nejsem, ale tak nějak se nevyhýbám různým akcičkám, když je to s lidmi, které mám ráda.
A právě s těmito lidmi jsme postupně došli k názoru, že to nemáme zapotřebí. Tam, kde ostatní, aby se uvolnili, potřebujou panáka, nebo aspoň to jedno pivo, my už děláme kraviny, aniž bychom se dotkly alkoholu. A oni tvrdí, že bez chlastu nevznikají dobrý historky. Jako sorry, ale já mám dobrých historek přinejmenším 162 436 a s pomocí alkoholu vznikla jedna, možná dvě.
Většina historek s chlastem ale vypadá tak, že lidi jenom seděj, melou kraviny a nic se neděje. A pak se na nás tvářej jako největší borci, frajeři a rebelové, nesmyslně hrdí, že teda jako chlastaj a my ne. Hm, a co jako. U Vietnamců si lahev vodky koupí každej dvanáctiletej fracek a vypít to umí taky každej, když si to nalije do džusu. A navíc pije, minimálně u nás, velká většina lidí, a to prakticky furt, takže to není ani nic zajímavého nebo originálního.
Přijde mi hlavně strašně smutný, že jsou lidi úplně neschopný se jakkoli odvázat, když nemají chlast k dispozici. Prostě je to party = chlast, a když není druhý, není ani jedno. My tancujeme v diskotékovým sále jediný na parketu a lezem do horních zakázaných pater, a pijem u toho jen vodu z vodovoda a kofolu. A pak jsou všichni kolem mimo. A je s nimi nejdřív zábava, protože jsou otevřenější a říkají občas vtipný kidy, ale po pár minutách to začne být vždycky jenom otravný. S ožralýma lidma je nuda. Aspoň teda z mojí zkušenosti. Většinou. A po čase vždycky.

Jednou jsem byla přiopilá. Možná, trochu. Poznala jsem to podle toho, že se mi špatně vyslovovaly slova, trochu jsem se motala v chůzi a skoro bez rozmýšlení jsem šla oslovit týpka v rohu, kterej vypadal jako Severin (teda jako ne oslovit, to už byl předtím oslovenej, ale ještě to nějak doplnit). Ty odhozené zábrany byly vcelku fajn. Ale zároveň mě vlastně děsí, co by se stalo, kdybych toho vypila ještě víc. A mnohem smysluplnější mi přijde, když se člověk učí odhazovat zábrany sám od sebe, aniž by k tomu potřeboval alkohol.

A ještě další smutná věc je ta podpora společnosti. I od rodičů. Prakticky od všech. Ačkoli je všeobecně známo, že alkohol mnohem víc škodí než prospívá, stejně se každý, komu řeknete, že si to pivo/víno/becherovku/... nedáte, tváří, jako kdybyste byli mimoni z jiné planety, šprti na základce nebo jeptišky. A začnou kecy typu "ale vždyť v malým množství je to zdravý..." a "A ty jseš jako abstinent?" no a co říct, nejsem abstinent, kdybych to začla pít, začlo by mi to zřejmě i chutnat, ale prostě nemám zájem, jako že ty si nedáš chlebíček, já si nedám becherovku, ale třeba víno si někdy, občas, když se mi chce, když je sladký, dám, ale někdy zase ne. Proč mi tady vykládáte o tom že je to zdravý? Proč je člověk, co nepije, divnej? Nepřijde mi to v pořádku. Tlak společnosti by měl jít opačným směrem. Rebélie by v normální společnosti měla být chlastat, ne nechlastat. Aspoň mám ten dojem. A z týhle společnosti mám ten dojem přesně opačnej...
 


Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 28. února 2018 v 15:15 | Reagovat

Nesouhlasím s tím, že většina historek s chlastem vypadá tak, že lidi seděj a melou kraviny. Spíš tak, že se ožrali, někde poblili a nedokázali se ovládat, tak něco provedli. No jestli někdo bez toho nemůže žít, prosím. Mě alkohol nechutná.Používám ho na vaření, ale nepiju ho kvůli chuti. A už jsem vzdala to komukoli vysvětlovat, protože to stejně nedokážou pochopit (jejich pohled totiž končí tam, že "vždyť to nechutná nikomu, to se pije, protože se to pije!"). Když mi i přes ne nalejou, tak si s nima třeba připiju a skleničku odložím netknutou stranou. Copak do sebe, ano, říkám to dokola, ale ono je to trefné, někdo tlačí brokolici, i když mu absolutně nechutná, jen proto, že ji někdo jinej jí? Ne, tak proč je to u alkoholu divný? Abstinent jsem. Stejně jako jsem... jak to říct, brokolicoabstinent nebo králíkoabstinent. Ale nevidím se jako cokoli-absitnenta, ale jako někoho, kdo nekonzumuje, co mu nechutná. Doteď jsem nepochopila, proč je to v některých případech jako je alkohol a kafe pro společnost tak strašidelně divný. Že nekouřím a nechci to zkoušet přece nikoho nepohoršuje a alkohol je droga taky... Jo, že rebelie by měla být chlastat a přitom se to zdá naopak, to je velice trefný.

2 Kory Kory | Web | 28. února 2018 v 18:10 | Reagovat

[1]: Nebo tak, ale moje zkušenost je spíš fakt mnohem nudnější, než se to obvykle prezentuje. Díky moc za smysluplný komentář.

3 sw sw | Web | 7. března 2018 v 15:39 | Reagovat

Sdílím ten názor a nejvíc tu neschopnost vysvětlit to lidem. Vždycky se zeptám, proč pijí a ti lidi na to: "A proč bych nepil?" Co je to za konstruktivní debatu?
A nejvtipnější bývá, když jsem na akci a začnu dělat kraviny a někdo: "Ty už máš dost, už nepij!" A já na to jen: "Ale já nepiju..."

4 Kory Kory | Web | 7. března 2018 v 15:46 | Reagovat

[3]: Jo, přeeesně, úplně. To se stává furt... "Ty už to nehul", "Co bereš?", "Už nepij"... jak kdyby si lidi vůbec neuměli představit, že někdo může být veselej, uvolněnej a odvázanej i sám od sebe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama