Kronika roku 2017

1. ledna 2018 v 21:30 | Kory |  "Deník"
V poslední době jsem zanedbávala psaní deníku, což je škoda, protože se mi zdá, že mi to dost pomáhalo v tom si nějak uspořádat život. Nu což, o všech událostech, co se od podzimu staly, napíšu až teď a budu doufat, že si na všechno zásadní vzpomenu. Vždycky si říkám, že tenhle rok se nic moc nestalo, ale pak nad tím začnu přemýšlet a dojde mi... maturitní ples, maturita, první brigáda, vedení tábora... no, nebylo to až tak nezásadní. Ale sem napíšu i ty obecně míň podstatný události, který ale byly zase podstatný pro mě.


Silvestr
Rasputin, námraza, nedopité rádlery a strongbowy, zmrzlina vypadlá z okna, "Kousej! Kousej!" anebo opilci a psi pod ohňostroji, nepovedené pranky na Horaly, vodnice a Úpoř. Nebylo to úplně na špičce, ale stálo to za to a byla tam atmosféra. Kterou vystihuje tohle video.























Výprava do Altenbergu
Akce, na které proběhl legendární rap battle o Ánino srdce. A kromě toho jsme stavěli jeskyně, skluzavky a trůny ze sněhu a koupaly se v bazénu v Altenbergu.


Roverské zimní táboření
Splněný sen přespávat v iglů. Hrozná cesta se sněžnicemi, které mi pořád padaly a já padala taky. Článek o tom mám tady.

Maturitní ples
Hh. Byl to vidlácký ples. Spolužáci mi nadávali, když jsem jim řekla, že ta hudba tam byla hrozná a mý kamarádi se jí smáli. Kapelu Reflex fakt nebrat. Michal David byl nejlepší z celýho repertoáru. Jinak ten ples sám o sobě byl dost hroznej, ale to, co jsme tam dělali my bylo vcelku super. Běhali jsme do zakázaných prostorů, nechlastali, Babiš a tak. Celkově z toho mám zpětně dobrý pocit. Obsáhlý článek zde.


Přijímačky na vysokou
Vlastně byli před maturákem. Nevadí. Vzali mě, ale nic zajímavýho co by stálo za řeč, už o tom asi nepovím. Článek zde.

Výlet na Moldavu
Jela jsem tam o jarňákách, sama, vlakem tunelama a po mostech. Na Moldavě jsem fotila podivné domy a výlohy a potom došla na autobus na Vytišku.

Výlet na výsypku
S Martinem jsme jeli do Bíliny a pak šli kolem podivného bunkru na Radovesickou výsypku, kde jsme měli piknik a hořčíkový táborák. Došli jsme do Kostomlat a pak ještě do Hradiště podél trasy autobusu.

Výlet do lomu v Jeníkově
Jednu neděli jsem se zvedla a jela se podívat do opuštěného lomu u Jeníkova.

Rebélie za nádražím a v nádraží
Vylezla jsem na střechu jednoho baráku za nádražím. A s Křítkem jsme zase vlezly do nepřístupných prostor uvnitř nádraží, který jsou normálně zavřený, ale opravovalo se to tam tak jsme tam číhaly, až zmizí nějací týpci v uniformách, nezmizeli, tak jsem se jich ptala jestli se tam můžem podívat, a oni že neví... no tak jsme tam prostě vlezli, a nějaká ženská nás pak vyhnala.

Roverský urbex
Byli jsme v opuštěném hotelu u Obchodky a ve Škvárovníku. V hotelu nějací bezďáci něco zapalovali a ve Škvárovníku jsme si pokecali s hodným bezdomovcem, co tam bydlel za závěsem.

Roverská apokalypsa
Ačkoli jsem to plánovala, byl to prostě zážitek. Spaní v bunkru, se selátkem, déšť a opuštěné cesty... fakt.. dobrý. Píšu o tom tady.

Modeling, čajovna
Fotky Davidsona v Galerii a pak čajovna u Fontány. Článek.

Školení na vychovatele
Hned potom. Byly tam samý nesympatický nány, co kouřily. A ti vedoucí taky stáli zaprd. Neřekli nám nic zajímavého. Ale cesta z Doks do toho kempu a pak zpět byla hezká.

Velikonoce
Velikonoce byly v Karlových Varech, a byly to vážně dobré Velikonoce. Za zmínku stojí Áni výdělek zpěvem, poslední večeře, a koledování po vesnici.

Piknik v Železném městysu
Piknik na vrchu s vzácným kvítím, Hostomický kras a kolonie. Nádherné. Článek.

Piknik v lomu v Jeníkově
S mámou a se Štěpánkou jsme si ve Fontáně koupily sushi a jely do Jeníkova, tam jsme to v lomu snědly a pak zdrhaly do Teplic, protože se blížila bouře. Té jsme utekly do Jisku, ale nakonec nebyla...

Koncert VF na Střekově
Kouření marihuany s rodičema na vyhlídce (ale možná to byl kopr), déšť přívalový ve stanu, skákání v bahně, Neštěmický skauti, který nevědí, kde je nádraží Střekov a nakonec parní lokomotiva. Článek.

Výprava do Tisé
Hra na Vlky, otravní třináctiletí fotbalisti, tortilly na Sněžníku, ukrajinští vojáci na louce...


Maturita
Inu, co k tomu dodat. Snad jen, že mezi dvěma testy jsem byla urbexovat v Janově v opuštěné vile, kolem které jsem jezdila autobusem a nikdy mě nenapadlo, že by do ní šlo vlézt, takže jsem byla nadšená. Článek o tom zde.

Roverská férová svačina
V Duchcově. Nevybavuji si žádný převratný zásadní zážitek, jen nevrlost večer na nákupech v Galerii a docela fajn atmosféru na samotné akci, stavění pochybného stánku a podobně.


Lázeňská
Nejdivnější lázeňská ever. Vůbec nevím, jak se to stalo, ale byla jsem na ní s Martinem a s Domčou. Vážně divnej squad. Jedli jsme hrášek u stromu v Zámecký, ale Martin furt chtěl chodit do davů a hledat potenciálně přítomné přátele a my nechtěly a chtěly jsme se zašívat. No, nějak jsme se tam motali až jsme potkali Horaly a Martin s nimi odešel a já šla spát k Domče.


Škola v přírodě a cesta domů
Chlastači a huliči všichni kromě mě, čtení Glukhovského Soumraku a Stančíkovo Mlýnu na mumie, děti, co vypadaly jinak než se jmenovaly, Jamajka, Šimonova smrt a následné předstírání veselí. Byl to zvláštní čas, články o tom jsou zde o škole a zde o cestě.


Závěrečka
Bořislav, Kostomlaty, Úpoř, Hostomice, Všechlapy, Štěrbina. Spaní na zahradách, koupání, skákání na trampolíně, blbá kůra na hřišti, vedro a blížící se bouře.


Barbora
Několikrát jsme byly na Barboře a shazovali se z "mola" se slizolínem a Denisem a nějakýma malýma dětma. A jednou jsme byli na Barboře s Roverama a přeplavali jsme jí na druhou stranu.

Zvůle
Úžasná akce. Nahé koupání v noci, kreslení na krabice od pizzy, stopování z Kunžaku, rozbité Avanti, Gregor zvracející za křovím a odnášející basy piv pryč, rádio Kronehit a další. Odkaz na článek.


Tábor
Můj první tábor, který jsem vedla. O něm článek není, tudíž sem zapíšu všechno, co stojí za připomínku.
Zmarchrob! Ty krávo!, déšť na třídeňáku a spaní v teepee u pražských skautů, kde měli zlého vojáka, Štěpánky a Any dva dny bez ničeho s Rambouskem, ukradená vlajka a klišózní spodky na stožáru (a Malina co zrádným mužům odvedle dala "med" aneb osolený olej), psaní, posilování, tance, Náchod a Kuks, diskotéka a obumbák, nové pěkné písničky... byl to fajn tábor.


Hefaistos
Ze začátku dobré, čím dál se to zhoršovalo a snižovalo se mi seběvědomí. Jediné co si z toho trochu pamatuju byl výlet na Pravčickou a vození malejch dětí ve vozejčku a šikanování Veverčáka Piškotem. (i ostatními)

Aku no hana a výlet do země nikoho
Přespání u Domči, koukání na Aku no Hana a následné natáčení náhodných záběrů na úvodní píseň. Druhý den cesta do Průmyslové zóny a odtud do trnité země nikoho s posedy, bažinami a neexistujícími cestami nebo cestami, co nikam nevedou. Nakonec jsme se vrátily a došly na autobus k Olympii. Článek s fotkami zde. Ale video je taky vystihující.























Úpoř, slepice a koupání v Bžanech
Srpnové období, kdy jsem byla střídavě u Martina a na Úpoři, pořád jsme se chodili koupat na oprám u Bžan a jednou, dvakrát na Márinku. Skákali jsme do vody z lana, byli tam Cuzanne a Cori a Asaph, chodili jsme zpět nahoru přes polní cestu a lesní bahno.


Výlet do lesů s Martinem
Rozhodli jsme se, že se vydáme přespat do lesů. Vyrazili jsme, nakoupili zásoby a šli přes tradiční Tři duby směrem na Pytlíkov. No, ovšem začala se blížit bouře jak blázen. Tak jsme se rozhodovali, zda se vrátit nebo ne, nu nakonec jsme došli do Pytlíkova než začlo trochu pršet, a než začlo lít, stihli jsme doběhnout do nádraží ve Lbíně. Tam jsme seděli, jedli večeři, kreslili si a pozorovali nákladní vlaky co jezdili okolo. Přemýšleli jsme o různých variantách, přespat v nádraží, jet vlakem domů,... ale pak přestalo pršet a řekli jsme si že teda půjdem do těch lesů. Ještě trochu pršelo. V lesích bylo bahno. Cesta, po které jsme chtěli dojít až na kopec nad tunelem, se nám během deseti minut ztratila, jelikož už byla tma. Tak jsme tam bloudili, celí od bahna, od kopřiv atd, dokud jsme na onu cestu s pomocí gps v mobilu opět nenarazili. Po ní jsme konečně došli na kopec k nějakému "jezírku" a hledali jsme, kde si lehneme. Nic moc jsme nenašli, nakonec jsme skončili na nějaké cestě, nebylo to nic úžasného, ale nic lepšího nebylo. Spalo se tam vcelku dobře, až na to, že jsme ráno zjistili, že máme všude mravence. Tak jsme utekli a nasnídali se až na druhé straně kopce u Hradiště, bylo slunce a krásně. A pak jsme došli do Bořislavi a odtud odjeli vlakem zpět domů.

Železná pěst
Stopovačka po Hostomicích, dost jídla, lezení do popelnic při hledání vzkazů, jezdění na skateboardu s Carlosem... Ale nebylo to zas tak výrazné, myslím, že předchozí piknik byl lepší.


VSRJ
Bylo to prakticky stejné jako loni, akorát horší. Nebo ne horší... ale... ale jo. Horší. Přiznejme si to. Byli jsme zase ve Cvikově, ale tentokrát nebyl Král, nebylo koupání ve Sloupu ani tančení v kuchyni ani hezké vzkazy. Martinovi bylo špatně, vařil kubovo táta a byli jsme na obědě v pivovaru, kde si Jonáš a Áďa dávali vepřový jazyk. Doufám, že příště to bude už zase trochu pařba. Ani cesta autem s piškotem to nezachránila, ačkoli pouštěl divnou hudbu (jede paní v tramvaji, na klíně má dorty...) - řekl o holkách, že jsou to slepice.

Čtyřicet kiláků v noci
Domluvila jsem se s Křítkem že s ní půjdu plnit výzvu ujít 40km od západu do východu slunce. Vymyslely jsme, že bychom mohly dojít do Litoměřic. Vyrazily jsme v osm večer z Benešáku. A šly klasickou trasu přes Tři duby do Kostomlat, cestou jsme téměř zdrhaly a nedaly si jedinou pauzu až na trhání hrušky. Nad Kostomlaty jsme se pak nějak dohodly, že bychom nemusely chodit do Litoměřic, když se stejně dobře můžeme vrátit. Tak jsme se otočily na jinou cestu, ale zpět domů, přes Černčice a Bílku a Bořislav a Rtyni, kde jsme si daly svačinu. Ve tři jsme byly u nás před barákem. Tak jsme si říkaly, jaký jsme borky. Nu, ale čtyřicet kilometrů to nebylo.... smůla...


Ratiboř
Jela jsem s Lídou na mezinárodní konferenci do Polska, protože tam potřebovala pohlídat dítě, a překvapivě se jednalo o jednu z nejvíc fajn akcí za poslední dobu. Vozila jsem kočár s Medou po městě, kde byly vedle sebe paneláky a kukuřičná pole, všude boží muka a Jan Pavel druhý. Jídla byly zvláštní a divný a dobrý, švédský stoly s polským jídlem, bulgur a mrkev a ryby a palačinky a kopr. Cesta tam byla dlouhá a jely jsme s Komárkem, divným chlápkem co jel taky na tu konferenci, starým polským vlakem z Bohumína do Ratiboře.
Ještě jsme měly v cukrárně vafle s barevným kandovaným ovocem a večeři v restauraci a prohlídku pivovaru a zámku a bydlely jsme na takový koleji ve žlutým pokoji a koukali na poláky na workoutovým hřišti co tam dělali divný cviky a říkali "davai." Zpátky to bylo stejně dlouhý a ještě jsme se stavovaly v Bohumíně, kde opravovali nádraží a bylo to tam jako v bludišti a koupila jsem si tam v papírnictví skicák.


Mise
Cestou z Polska jsme s Lídou jely vlakem v kupé s milou paní, která jela taky do Teplic a daly jsme se s ní do řeči.

Křížem krážem
S Anou a se Štěpánkou jsme vyjeli na akci zvanou Křížem krážem republikou, což spočívá v tom ujet co nejvíc kilometrů vlakem po česku za 24 hodin. A byla to nejdivnější akce za dlouhou dobu. Přihlásily jsme se asi tak 2 dny před začátkem akce a pojmenovaly jsme tým "Jiná liga." Zatímco ostatní týmy měli naplánované trasy na vlak přesně, my jsme si řekly že budeme prostě jen tak jezdit a užijem si to, nejde nám přeci o výhru. Naštěstí jsme se ale přecejen na nějaký plány podívali, protože jinak to mohlo skončit tak, že bychom dojely ve čtyři ráno do Benešova a tam čekali tři hodiny. Místo toho jsme ale dojely před půlnocí (kdy závod začínal) autobusem do Prahy (v Teplicích se za autobus pověsili podivní chuligáni a vláli na něm za námi skoro až do cíle). Cestou jsme stahovaly písničky o Václaváku, abychom se naladily do nálady, a našly jsme díky tomu píseň "Na Václavskym Václaváku."
V Praze jsme koupily jízdenku a pak se šly projít na Václavák a dál. A pak jsme z Náměstí republiky chtěly jet zpět metrem. No, tak jsme jely. Načerno. A chytil nás revizor. Zlý. Šedovlasý. Dělaly jsme, že neumíme česky. Neúspěšně. Řekl, že na nás zavolá policii. Bylo to zoufalství. Ana s sebou ani neměla občanku, tak naštěstí jsme měly dostatek financí na zaplacení pokuty v hotovosti aspoň pro ni a pro Štěpánku, s tím že já to pak zaplatila na účet. Ale bylo to zdrcující. Hledaly jsme bankomat, kde jsem si aspoň nějaký prachy vybrala, abychom nebyly zcela na mizině. Holky divže nebrečely, neboli spíš brečely a já se je snažila uklidnit, že je to jedno, že je to blbost, stává se to, myslete na celý svůj život, jak je to nepodstatné. No, sedla na nás poněkud beznaděj, ale snažily jsme se to potlačit.
A minutu po půlnoci jsme nasedly na vlak do Brna. V tom bylo asi stopadesát dalších skautů, ale my dělaly, že k nim nepatříme. Teda jako, bavily jsme se s nima, ale neměly jsme šátky a nic. Byly jsme skautský odpad, co jezdí metrem načerno.
Nejdřív jsme měly svojí čtyřsedačku, ale když na jedný stanici přistoupilo dalších sto lidí včetně Horalů, začli nás z ní postupně vytlačovat až jsme před Brnem vypadly a šly čekat na chodbičku. A v Brně jsme vystoupily. A já tam zapomněla čepici. To mě taky zdrtilo. Pak mi na bezďáckém nádraží spadl mobil (novej) a málem se rozbil. Ale naštěstí ne.
Šly jsme se projít po nočním Brně. A TO BYL TEPRVE ZÁŽITEK. Šly jsme se podívat na dyka a natočily tam dick in the air. Dělaly jsme politické proslovy v politické budce u dyka. Pak jsme chtěly natočit něco v takovém průchodu ke kostelu, holky šly dovnitř a já stála na ulici a najednou ke mě jde divnej opilec.
,,Na co se tam koukáte?"
,,Eh... na ten zám-kostel..."
,,A víte vy co to je?"
,,Nevim.."
,,Tak proč se na to koukáte?"
,,Ehm.. je to hezký..?"
Nevím už jak to bylo přesně, ale bylo to fakt divný. Začal mi říkat jak se na to nemám koukat a pak přišel vrchol všeho.
,,A víte, proč se vás na to ptám?"
,,Ne."
,,Protože vám tečou z pusy... zuby!"
Začla jsem se totálně smát a naštěstí už šly holky zpět takže jsme zdrhly. Obcházely jsme to tam různě v kruzích a chtěly jsme si sednout do nějakého kebabu, protože nám byla zima, ale všude byly kebaby jen se stáním a nikde b´nebylo kam si sednout. Vzpomněly jsme si, že by něco takovýho mohlo bejt u kebabu, kde jsme předtím byly, tak jsme se po hlavní ulici vracely, ale najednou slyšíme řev ,,Nože!" a blikající policejní auta a davy lidí, co se zřejmě rvou mezi sebou. No, tak tam stojíme a zpovzdálí sledujeme rvačky, ačkoli nám není jasné o co jde.
Pak k nám přišel další opilej, ale docela hodnej týpek, co si o nás dělal starosti a pak se nás vyptával co tu děláme a my že jsme tu jen na výletě a pak jedem do Ostravy, a on ať tam nejezdíme, že nás tam nic dobrýho nečeká, a my že tam taky jedem jenom na chvíli. Tak to nám odsouhlasil.
Obešly jsme rvačku jinou ulicí zpět k dykovi, pak už se naštěstí trochu rozplynula. A když jsme tou ulicí šly zpět (kebab byl stejně naprd jako ostatní), na chodníku byly stříkance krve.
Ještě tam taky jezdil týepk na kole, vrážel do zdí a zpíval Sandokáán, Sandokán.
V nonstop krámku u nádraží, co vypadal jako bordel, jsme si nakonec jen koupily vodu a rýžové chlebíčky a šly na vlak do Ostravy.
A přišla průvodčí, a kouká na jízdenku a mele něco o tom, jak to je jen pro rodiny s dětmi. A my blekotáme, že to je na to křížem krážem, a ona nic, a odchází. Já se hroutím a brečím, že už nechci nic doplácet a holky se mi smějou že tentokrát brečím já, ale taky jsou vyděšené. No ale zatímco jsme byla na záchodě, průvodčí se vrátila a omluvila se nám, že zapomněla že je ten den železnice. To byla totální úleva že to nešlo.
V Ostravě jsme měly snídani na nádraží a málem nám ujel vlak, protože v nádraží byla wifina. Z Ostravy jsme jely zpátky do Prahy. Tam jsme moc nechtěly, protože nám připomínala zlou minulost, ale aspon jsme si tam koupily pomeranč a sedly na vlak do Plzně. To už bylo dopoledne a jely jsme krásnou trasou podél Vltavy a Karlštejna a jedly pomeranč, ale nebyl moc dobrej.
V Plzni jsme hledaly levnou hospodu, a našly jsme Plzeňskou formanku, kde jsme si daly Plzeňský guláš a výpečky a ještě nějakou specialitu a bylo to dost hnusný (mě to tak přišlo) tak to musela skoro všechno sníst Ana, protože nechtěla aby se to vyhodilo. (To já taky ne, ale nejsem tak obětavá.)

Pak jsme jely do Chebu. Tam byla cesta snad ještě hezčí a když jsme tam dorazily, byl takovej ten zlatej podvečer a zjistily jsme, že Cheb je mnohem hezčí než jsme si představovaly. Tak jsme si daly zmrzlinu, chillovaly jsme a fotily se se sochama u kostela. A zdrhaly na vlak, aby nám neujel. Neujel, a my jely domů. A byly diskvalifikované, protože Teplice jsou více než sto kilometrů od Prahy. Byly jsme na tom na žebříčku umístění hůř než ty týmy, které se vůbec nezúčastnily. Divné. No, holt jsme byly Jiná liga.


Chaos zahajovačka
Spaní pod Loučnou, východ slunce, co nebyl vidět, na Loučné, Fláje a zpívání po cestě, krávy a válce, rozbourené baráky na Moldavě, stezka Dědy truhláře, Áši chata Dědy truhláře, psaní vzkazů, vaření bulguru s mrkví a podivnými bylinami, co do toho přidaly Malina se Štěpánkou, a konečně čtyři králové.


Oslavy Áni a Ančovičky
Dlouho připravovaný únos Áni na Jonášovo chatu, kde byla pařba. Co si z toho pamatuju hlavně je hraní podivných her na televizi (mytí oken atp.), vycházka na golfové hřiště s hraním na vojáky a pány a dámy, Mikiho divný playlist aneb Bad boys, Kalinka a další, a to je asi tak všechno.
Asi o týden později (nebo snad druhý den?) byla pak oslava Ančovičky, a to taky tajná, taky dlouho plánovaná, ale v Mekáči. Brigádnice Adéla nás tam provedla (snažila jsem se to trochu bojkotovat a kecat blbosti o tom že tam je hmyz a krysy a já nevím co, ale nevím jestli se to setkalo s úspěchem, ale každopádně mě to bavilo) a cheese burger mi tam chutnal nejvíc za celý život protože jsem si tam nedala cibuli a okurku, když jsme si to mohly vyrobit samy. Každopádně to bylo asi poprvý, co jsem se v mekáči fakt najedla. A měly jsme čapky a balonky. Mělo to takovou (podle mě, ostatní to tak možná asi nevnímaly) hranou nebo rádoby veselou atmosféru, ale možná to byl doopravdy jen můj pocit a mé momentální naladění. Zpětně to rozhodně bylo fajn.

Roverský výsadek
Říjnová roverská akcička. Večer jsme tak nějak chillovali, zpívali, pouštěli si hudbičky, a o půlnoci nás Piškot rozvezl po Středohoří s tím že se máme vrátit do šesti večer. V autě jsme si zpívaly a byla to pohoda, pak vyhodil mě a Štěpánku (teda až jako poslední) někde u Lhoty u Štěpánova. To jsme teda nevěděly, takže jsme došly do Lhoty a pak se vrátily a zamířily do Štěpánova, kde jsem chtěla zůstat spát na houpačce u hospody, ale Štěpánka mě furt budila že někdo jde, tak jsme musely jít. Do Kostomlat a z Kostomlat do Hradiště a Lbína a Pytlíkova (Štěpánka furt padala do příkopů) a do Teplic do Prosetic, kde jsme si v osm ráno v Penny nakoupily asi tunu pečiva, protože jsme zrovna nedlouho předtím četly Murakamiho Útok na pekárnu.
V devět jsme dorazily do klubovny, daly si snídani a šly spát. Vzbudili jsme se ve tři a na zahradě byla snídaně, vajíčka a housky a buchty a tak, tak jsme se najedli a pak jsme vylezli na střechu, kde jsme chillovali až do večera. Pouštěli jsme si hudbu, seděli na sedacím vaku a leželi a kecali. Bylo teplo a svítilo slunce.


Maroko
Přespání u Domči, na kterém jsme strašně moc chtěly něco natočit, tak jsme natočily podivné video, ve kterém bylo nejvýraznějším momentem koupání se ve vaně oblečené, ale nakonec z toho nic moc není...

Chaos výprava,
na které jsme byly na nočním orientačním běhu, v oboře a šly skrz dobrý neznámý místa někde v Dubí až v Novosedlicích, kde jsem nikdy nebyla.


Podzimky
Byli jsme v Roudnici nad Labem a dobrý bylo sjíždění dolů z Řípu a vítr na mostě.


Mediální seminář
Zase v Roudnic, týden po podzimkách. Zajímaví lidé, Aliho přednášky o Roudnici a moudré rady ohledně roverského kmene, slavné bludiště, do kterého jsem konečně vlezla a neméně slavné lanové centrum u jejich klubovny, to bylo docela hustý, ale stejně to mou lehkou averzi neumenšilo. Ale samotná akce byla fajn, inspirace a tak...

Roverská přespávačka
Rozvěšovali jsme houpačky (zpívání koled na štaflích na Benešáku), pomáhali Kubovi se skříněma a byli v českobratrským kostele a psali křídama hesla na chodník.

Vážkovské přespání,
čajovna, drakiáda a večer Vyzvědači. Spala jsem v roverce.

Štěpánky oslava u Martina
Chtíce pokračovat v tradici oslav jako překvapení, naplánovaly holky

Výlet na Komárku
S Martinem jsme přes divný končiny u Krupky a pilu, kde byl pes, vyšli nahoru na Komárku, kde už byla tma a na zastávce jsme si snědli tatranku a šli zpět dolů po trase autobusu dokud nepřijel.

Adventní Praha
Sklepní klubovna, Atentát, náckové. Albert spadl do vody, přijeli jsme pozdě a odjeli brzo, Erik balil Malilunu, ale nebylo nic poznat, byli jsme v tzv. muzeu hnoje, kde byly traktory a perníčky... no bylo to dobré.

Roverské rozsvicení svíček
Na strém opuštěném židovském hřbitově jsme zapálili úplně hodně svíček, to bylo hezký, a pak havana. A na jiný schůzce jsme zase psali dopisy amnesty international, to bylo taky dobrý.

Krmení zvířátek
Strašné zpěvy s ukulelema. A jinak to bylo hezký.


Běžkování s Terkou Valentovou a Janem Lolmanem
Po zířátkách jsme s Piškotem a Terkou jeli v noci na Cínovec na běžky a bylo to dobrý, jezdit ve tmě z kopce ve vyjetý stopě a nebát se, protože je tma. Horší bylo výcházet na kopce, když to klouzalo a furt jsem padala a hnus. Ale tak jako nakonec v pohodě. A nakonec jsme se vykoupali v Cínoveckým jezírku, no bylo to drsný, fakt jsem myslela že chcípnu, to koupání na tom bylo to nejvíc v pohodě, horší bylo převlíkání se a že nebylo kam si stoupnout a furt jsem ztrácela rovnováhu a pak mi, navzdory předpokladům, byla zima. Ale tak zase na sebe můžu být hrdá, že.

Vánoce
Dopoledne Betlémské světlo v klubovně (čtení komentáře mého obdivovatele z databáze knih), večer poprvé v kapli (hezký zpívání a hraní od Ladovek a Višni, dary, proslov kukyny otce). Druhý den Oběd u babičky (byl tam Tomáš) a třetí den u Martinových rodičů. Zajímavé dary, které jsem dostala, byly kytara, hra Opráski s českí hitorje a ukrajinská našívací vlajka. Naopak já dala: Martinovi fíkus, Piškotovi triko s Ladiným obrázkem, rodičům a babičce kalendář s fotkama, Aně, Štěpánce a Maliluně diáře se samolepkama a Verunce knihu komiksů o dějinách československa.

Úžín
S Martinem jsme byli na Piškotovo doporučení v bývalé vesnici Úžín... kde stojí stará opuštěná plynárna, kde to nikdo nehlídá atd. No. Dojeli jsme do Chlumce a podle mapy došli do Úžína k údajné plynárně, skrze křoviska, bažiny, přes dálnici, další křoviska, kolem apokalyptického rybníčku a přes uhelné srázy. Našli jsme bílou podivnou budovu, ve které se nacházel neznámý průmysl, a pak, na místě, kde jsme si mysleli, že je onen objekt, byla pouze jakási skládka. No, řekli jsme si, že už to zřejmě zbourali, a (už byla skoro úplná tma) podél letiště a kočičích očí nad dálnicí se vrátili zpět. Byl to hezký výlet...



ale ještě lepší bylo pozdější zjištění, že jsme hledali na úplně špatném místě a plynárna stojí úplně nezbouraná asi o půl kilometru dál. Takže napozítří jsem se sem vydala s Dominique a se Štěpánkou. A našly jsme tu úplně neskonale nepřekonatelné množství opuštěných budov k prolézání, nádrže s utopenci, komín, skruže a ubytovnu. A to byl snad ještě lepší výlet. Po urbexování jsme dojely do Ústí a zbytek dne strávily nakupováním, což bylo taky fajn. V Tigeru jsem si koupila úžasný zelený kniho-sešit, který možná použiju na svůj zápisník roku 2018.


Hradišťany, Červený újezd a Star Wars
30. prosince jsme se s Martinem a Piškotem rozhodli jet na výlet na horu Hradišťany. Sněžilo. A nahoře byla pláň. A pak jsme v mlze a při stmívání byli v opuštěném uprchlickém táboře u Červeného újezdu, což taky stálo za to, bylo to fakt hororový. A pak jsme večer šli na nový Star Wars, a s Anou jsme tam rušily a fakovaly Rey a bylo to dobré, dobré.


Silvestr
Ten mám v živé paměti, tak ho sem taky ještě prdnu. Zrovna jsem se z něj vrátila. Byly jsme u Maliluny doma. Hrozně jsme hrály na nástroje, jedly karty, hrály si na apokalypsu po sídlišti a na auta na dopravním hřišti, věštily, pily nealkoholické Baileys a alkoholickou Včelovinu a alkoholický vaječňák, který ale nikdo nakonec moc nechtěl, tancovaly, spouštěly repráček z okna, jedly a zpívaly Nemám prachy od Zmrdlife Reného. Jinak jsme si samozřejmě taky normálně povídaly a byla to vážně milá a dobrá akce.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama