Posel - recenze

23. listopadu 2017 v 19:41 | Kory |  Recenze
Jak už je mým zvykem, zase píšu zlou recenzi. Ale zábavnou. Na knihu Posel od slavného autora Zlodějky knih. Psala jsem jí už poměrně dávno, chtěla jsem původně vydat článek o více titulech, ovšem došla jsem k názoru, že je to zbytečné - i tak je recenze poměrně obsáhlá.



Posel - Markus Zusak
Kniha, která mě lákala i přes to, že mám k autorovi vcelku averzi - ze Zlodějky knih jsem sice přečetla pár stran, ale na těch pár stranách mě totálně odradila, a film byl totálně kýčovitej. To mohlo být rozhodně dáno zpracováním, ale po přečtení Posla docházím k názoru, že je možné, že kniha je dost podobného rázu.
Protože Posel, ačkoli se tváří hrozně naturalisticky a zvenku (na obálce) snad i thrillerózně a tajemně... je jen jak kýčovitej americkej film. A nevěrohodnej. A štval mě. Jako, bylo to většinou zábavný, to jo... ale pak už předvídatelný a šablonovitý a debilní.
Devatenáctiletej týpek bydlí v boudě jen se svým psem a po večerech hraje se svými kumpány karty. Hraje KARTY. Je to v Austrálii, neznám zdejší poměry a nevím, zda jsou tam takový poměry normální, ale stejně mi přijde, že to sedí spíš na padesátiletýho dědka.
Občas ho tam zmlátěj nebo tak něco, a autor se snaží být velký drsňák, ale člověk mu to jaksi nevěří. Jsou tam nevěrohodný dialogy. Týpek přijde k úplně neznámýmu člověku a hned mu nadává, případně s ním familiérně žertuje nebo tak něco, jak kdyby se znali přinejmenším od školky. Rovnou jde na večeři k rodině, kterou zná asi tak tři minuty. Někdy mi to přišlo jenom debilní a neslušný, někdy vysloveně nevěrohodný.
Občas tam Zusak hází nějaký strašně poetický fráze a přirovnání, co jsou mi k smíchu, protože vůbec nesedí ke stylu vypravování - je to psaný nespisovně, něco jak píšu já, a pak najednou tam je, jak "nás noc skápla" nebo něco takovýho, ještě poetičtějšího. Fakt básník, tohleto.
A asi nejhorší na tom bylo to DOBRO. Týpek koná dobro. Má na kartě, co dostane poštou (nebo tak něco) napsanou adresu. Na adrese je týpek, co se ožírá a když přijde domů, ošoustá manželku, co s tím nesouhlasí. A Ed (hlavní hrdina) vymyslí, že přece jeho úkolem je toho chlapa zabít. A tak jde a chce ho zabít. Jasně, že to pro něj není jednoduchý, a taky to neudělá, ale úplně tam chybí jakékoli morální zamyšlení, jestli je správný zabít někoho, kdo znásilňuje, jestli to je to, co opravdu má udělat, ne. Ono ho to prostě napadne - Ha, to je osud, mám ho zabít. Jakože wtf?
A stejně je to u ostatních postav, kterým Ed musí pomáhat. Vždycky je mu skoro hned jasný, jaký dobro se jim má provýst, a když to udělá, je se sebou spokojenej. To, že předstírá, že je nějaký stařeny mrtvej manžel - to je jako ok, že ji takhle balamutí, když ona je senilní? (nehledě na to, že je to pěkně úchylný.) Některý pomoci byly moc hezký, ale za některý bych ho kopla.
Je na tom prostě strašně cítit, jak se vám autor snaží vsugerovat, co je dobrý a co ne - jasně nalinkovaný, žádná polemika, proč nebo jestli to tak skutečně je. Ti všichni lidé, kterým Ed pomáhá, mu hned říkají, jak ho seslal bůh a já nevím co, přitom jim jako neudělal nic zas tak strašně důležitýho - jako ano, chápu, snaží se to sdělit, že i maličkosti můžou bejt důležitý, ale to ty lidi nemůžou vědět, oni neví, že pomáhá všem, oni teď konkrétně vědí jen že zrovna jim koupil zmrzlinu, což je fakt moc hezký, ale rozhodně to z něj nedělá v jejich očích nějakýho zatracenýho božího posla.
Taky se klidně mohlo stát, že ten člověk žádnou pomoc chtít nebude, ale ne, to ne. protože Ed je přece Posel, že... ne, vlastně on je poselství...
Spoustu johngreenovských citátů, co si můžete pověsit na nástěnku, ale jsou to jen takové fráze, které mi zní docela prázdně.

" Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou."

Eh. Fakt. Na tohle nejsem vysazená. Nebo... v jiný knížce, v nějaký, co se nesnaží bejt nějaká, ale opravdu taková je, by mi to nevadilo, ale tady tomu prostě nevěřím. Tady je to jen rádobyduchaplnost.
Taky jsou tam vtipný hlášky. Haha. Prej situační humor. Nemám ráda situační humor, asi.
Na druhou stranu mu musím přiznat, že je to dost zajímavý téma, který třeba čtenáře i nainspiruje k tomu něco takovýho taky udělat - a nebo taky ne, protože Ed nevysloví žádnou touhu v dobrých skutcích pokračovat i bez karet.
A taky to docela strefí v člověku takovou tu notu, že bychom neměli... ustrnout, měli bychom žít a ne jen přežívat. Trochu.
Takže, shrnutí: Není to špatná kniha, jen je plná kýče, patosu a nevěrohodnosti. Jestli máte rádi filmy typu Nedotknutélní a kýčovitější, určitě si ji přečtěte.
 


Komentáře

1 Tánička Tánička | E-mail | Web | 26. listopadu 2017 v 11:26 | Reagovat

Anotace je zajímavá kniha možná také...

Tánička

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. prosince 2017 v 18:41 | Reagovat

[1]: Recenzi jsem nečetla, snad si toho nevšimneš. Baruška :D

Zlodějku jsem nečetla, trochu mě děsilo, kolik kolem toho bylo humbuku (a ten film mi taky přijde lehounce kýčovitý), a musím přiznat, že o téhle knížce jsem ani neslyšela. Tak si říkám: nebyla ta "plochost" přemýšlení nad jednotlivými "dobrými skutky" způsobená jenom tím, že to bylo celé viděné optikou toho hlavního hrdiny, který holt nebyl schopný se nad tím zamyslet? Ale to si cucám z prstu, jelikož jsem to (na rozdíl do tebe) nečetla.

3 Kory Kory | Web | 3. prosince 2017 v 18:41 | Reagovat

[2]: Hahaha... :D když jsem si komentář četla v emailu, byla jsem z něj lehce zmatená, protože mi nedošlo, že začátek je reakce.

A jinak, já bych si moc ráda myslela, že je to jen cílená krátkozrakost toho kluka, bohužel mi to ale spíš přijde jako krátkozrakost autora...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama