Depresso, ale ne moc

14. září 2017 v 19:26 | Kory |  "Deník"
Nejsem člověk, co by se rád nebo často utápěl v depresích. Chápejte, já vím, že kdo má seriózní deprese, tak se v nich taky neutápí rád, ale... prostě já jsem zatím měla to štěstí že mě všechny takovéhle věci z velké většiny zatím míjejí obloukem.
Teď mám jenom takový období. Není to žádná deprese, jen depresso. Lehký. Takový šedivý. Nebo bílý... Nebo tak něco. Vystihuje to tahle fotka z vlaku v Polsku.




Začalo to těsně po maturitě, když mi začlo volno a já trávila čas tak, že jsem ráno přijela domů, byla doma, a večer šla k Martinovi. Občas jsem ještě šla k Lídě. Samozřejmě se mezitím něco dělo, schůzky, výpravy, nějaký přespání, byla jsem na škole v přírodě a na cestě domů... Ale když se nic nedělo, vypadalo to takhle. Pak přišly prázdniny, Zvůle, tábor... bylo to v pohodě, něco se dělo.
Ale teď to začlo znova. Ještě nechodím do školy, protože začínáme až 18. Tak uvidím, jak to bude vypadat potom, ale bojím se, protože budu mít docela často volný dopoledne. Co když nebudu nic dělat?

Myslím, že to mám na jednu stranu docela náročný, protože nesnáším, když jsem pod tlakem a mám moc věcí co musím udělat, a pak taky nesnáším, když nemám co dělat, a celej den jen koukám na seriály nebo jinak prokrastinuju.
Potřebuju akci, ale ne takovou, kterou bych musela příliš organizovat. Možná to pro normální lidi není nic zvláštního, protože takovýhle akce mají pořád... kdo ví. Já je mám taky celkem často, ale víte jak, teď bych nějaký potřebovala každej den, abych měla jak zabít čas.

Upřímně, i v tomto šedivém období se dějí zajímavé věci, byli jsme se koupat na Barboře, s Lídou jsem jela do Polska a pak jsme měly misi. Bylo to tak hustý, že se mi o tom potom i zdálo, o tom paneláku. Možná o tom napíšu samostatnej článek.
A zítra bude výprava. Asi zmrznem. Ale to, že jsem napsala tenhle článek, mi docela pomohlo. Tyvado, to je drsný že je to psaní tak antistresový.
Je pravda, že většinou když mě něco žralo a já o tom napsala sem, už mi to paradoxně přestalo připadat tak důležitý. Což je sice naprd v tom, že pak sama se sebou nesouhlasím, ale jako terapie je to skvělý. Zdá se. Tak snad...
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. září 2017 v 13:51 | Reagovat

občas to dolehne na každého

2 Kory Kory | Web | 15. září 2017 v 13:54 | Reagovat

[1]: Jo, asio.. jen doufám že to taky brzo přejde... anebo třeba ne, a má to nějaký význam, abych si uvědomila co je skutečně důležitý... nebo tak něco.

3 Janie Janie | Web | 15. září 2017 v 22:13 | Reagovat

Tak přesně tenhle pocit "lehkého depressa" znám moc dobře, akorát já už ho mám tak v sobě nastavenej, protože jsem se holt narodila jako převážný melancholik. Ale přejde to určitě :)

4 Elis Elis | Web | 21. září 2017 v 7:10 | Reagovat

Takový stav naštěstí přepadne mě jen výjimečně, vždy ve chvíli kdy něco hezkého končí, naposledy to bylo v závěru prázdnin a naštěstí to netrvá dlouho, je to jen takový závan melancholie...

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. září 2017 v 19:35 | Reagovat

To má asi spousta lidí podobný, já si z těch čtyř měsíců po maturitě pamatuju jenom hodně emka, tripů, šukání a dopoledního sluníčka, který mě vždycky po těch různých nocích umělo dobře probrat. A pak bum, rychle si musim na začátku října zapsat předměty a začít fungovat. Jojo, to bylo parádní dobré ráno. Jak pánví do koulí. Never  more. Nebo klidně jo, byla to sranda.

6 Kory Kory | Web | 24. září 2017 v 9:06 | Reagovat

[3]: Já jsem taky napůl melancholik (podle testů), ale zas tak moc často to neprožívám... a za to jsem teda ráda...

[4]: Nevím, jestli jsem zažila něco podobnýho... střední nebyla nic moc hezkýho. Kdo ví..

[5]: Jo, věřím. A na to BUM jsem zvědavá, čeká mě to zítra XD

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. října 2017 v 20:47 | Reagovat

Tak to jsem nikdy neznala- nemít co dělat. Moc ráda jsem četla a knih jsme měli doma dost. Pak existují ruční práce, nejlépe při poslechu hudby mně milé. Vím, že synové každou volnou chvíli pročetli, nyní už mají zajímavosti a své koníčky kromě starostí rodinných. Studovali také a četli i ve vlaku. Takže: není nad to začíst se do zajímavé knihy...

8 Kory Kory | Web | 5. října 2017 v 20:51 | Reagovat

[7]: Tyjo... no, to se lehko řekne. Já taky v jednom kuse čtu a četla jsem samozřejmě i v období, kdy jsem "nic nedělala". Jen to prostě neberu moc jako nějakej život, beru to jako doplněk, číst si ve vlaku nebo po obědě nebo večer, prostě v mezičase, ale neberu to jako životní náplň, co by mě nějak moc uspokojila po stránce toho, abych měla poct že to byl naplněný čas. Ruční práce mám taky ráda, vyšívám, dokonce trochu pletu, kreslím... ale problém toho depkózního období je v tom, že člověka pak už nic z toho ani nebaví.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. října 2017 v 21:12 | Reagovat

[8]: Tak to taky znám. Taky jsem sedávala a koukala, přemýšlela, vzpomínala- teta říkávala, že koukám do pitoma nebo rovnou doblba. Teď to řeším tím, že si přeskládám některou přihrádku s oblečením a utírám různé nečistoty. Prostě práce, která není nijak normálnímu člověku (zvláště chlapovi) viditelná, ale mám takový docela dobrý pocit. Nějaký ten binec v pokojíku nebo příslušenství se najde vždycky.

10 AIM! AIM! | Web | 2. listopadu 2017 v 9:24 | Reagovat

"Depresso" moc hezké označení, výstižné :D !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama