Zvůle 2017

8. července 2017 v 0:24 | Kory |  "Deník"
...aneb Sex je náš, Venuše v kožichu či první "chlastací" zkušenosti. (Ale snad i jedny z posledních.)
Zní to záživně. Bylo to záživné. A dobré, takovým tím správným způsobem dobré.
Odjeli jsme po dlouhém balení a nakládání v sobotu asi v jedenáct a stavěli na chatě, kde jsme se najedli třešní a rybízu a sekané s chlebem a okurkami. Bylo trochu pošmourno a pršelo.
Cestou jsme hrály na ukulele, Vishňa vymyslela theme Sultána Aničky a hrála melodii Smoke weed every day a DOmča hrála Riptide. a poslouchali UDG a chtěli se stavit v mekáči, ale v tom u věže byla děsná fronta, tak jsme se stavili až ve druhým, kde byly sexózní obsluhy, a daly si zmrzlinu. A kreslily jsme bezesmyslné ale dobré komiksy.


(To je AV Markytánka na záchodě v Mekáči. Sekne jí to.)

(Změna i-y v koncovce se odehrává podle toho, zda jsme danou činnost dělali spolu s mým otcem nebo jen samy s holkama... není to tak že jsem úplně blbá.)


Na Zvůli... vítáme se s kumpány a jejich syny, stavíme mega stan, jdeme se vykoupat a jdeme na večeři do horní hospody, která je nic moc. Holky řeší, jestli je číšnice Nikola, co tu potkaly minulý rok, ale není, je to Linda. Pak vymýšlíme scénář k filmu, ale jako obvykle to skončí krachem.



Druhý den jdu na výlet s kumpány, protože holky se zjevně chtějí válet celý den na jednom místě, tak se vloupávám na rozhlednu bez placení a pak jdu zpět napřed, protože oni jsou zpomalení.

Dále budu popisovat nezávislé situace, které nevím, jak za sebou probíhaly, ale vryly se mi nejvíce do paměti, a k nim třeba nějaké fotografie.

Dobré bylo víceméně spontánní nahé koupání v noci v rybníku.

Taky diskotéka v autě a objevení úžasného rakouského rádia Kronehit.


Potom výlet do Kunžaku, (cestou jsme se stavovaly v bazaru, ale koupily tam jen depilační pásky, ikdyž AV lákal hrnec na rýži a mě knihy a Domču kabelka a t d a taky jsme stopovaly, ale nikdo nám nezastavil) kde jsme se najedly v italské restauraci (Grundle) a nakoupily zásoby, ale na náměstí při výrobě nápisu na stopování (a poslouchání Gangu Albani) se nám rozbilo avanti a taška, ve který bylo, byla od toho a od krve, protože se š. řízla do prstu, tak to bylo celkem nechutný. Ale koupily jsme nový.





Cestou zpět se nám podařilo stopnout konečně auto, když jsme se začaly tvářit patřičně zoufale, a byla to milá holka či paní neurčitého věku Míša, která nás chtěla zachránit a pak jsme se s ní potkaly v kempu spolu ještě se skupinou jejích přátel.

A v bazaru jsme koupily Domča kaktus a já knihu Venuše v kožichu, na kterou jsem měla choutky už při cestě tam, a ukázalo se to jako velice dobrá koupě. (Za deset korun, no nekup to.)


Takže odpoledne jsme strávily ležením na pláži a předčítáním této legendární knihy.
(Knihu napsal sám Leopold von Sacher-Masoch, muž, podle kterého je pojmenován masochismus, a jedná se v ní o příběh Severina, který ze sebe dobrovolně udělá otroka u překrásné bělovlasé či zrzovlasé venuše neboli Wandy. A ona mu říká Gregore a je to hrozně dobrý, vůbec ne nechutný nebo slizký, jak by člověk řekl podle obálky. Není tu popsán žádný sex, jen bičování a Severinova pohozenost, která je v knize popsána negativně, ale přesto si to zřejmě užíval a vyhledával tyto situace. Jaký paradox. Přesto se tato kniha stala jakýmsi symbolem a tématem celé této geniální akce.)


To jsou oni. Podle mě. Severin zachycen po vylezení ze sklepního žaláře.


A zde vpravo Alexis a vlevo Severin podle Domči.

Večer jsme si daly jahodové knedlíky v dolní hospodě a pak se šly schlastat na kámen u rybníka, ale neschlastaly jsme se, vůbec. Jakože nic to s námi neudělalo. Ale vzhledem k našim nulovým zkušenostem nevím ani, kolik bychom toho musely vypít, aby to něco udělalo. Ale byla to atmosféra. Pouštěly jsme si tam různý hitovky a tancovaly.




Úplně večer jsme s W. a AV zpívaly v hospodě s kumpánama, třeba ,,Sex je náš" nebo ,,Heldej mě mezi kousky popela" nebo Stánky alias Stánek.


A poslední den. Ráno byla kaše k snídani a Domča s AV zhudebňovaly texty Venuše v kožichu. Po obědě byla vycházka kolem Zvůle. Psaly jsme v bufetu dopis Horalům a Čert si ho četl a nevím, asi to jen dělal, ale docela vypadal překvapeně.
Šlo se zpět, daly jsme si "kafíčko" (já ne) a pak se šly koukat na fotbal a když si začla kopat jen W. s Filipem, zdrhly jsme, aby se k nám W. nemohla připojit a musela trávit čas se svým vyvoleným. Fotily jsme pak pěkný fotky v lese na pochmurný pasece.





Večer nám Míra Dudek zaplatil pizzu a pak jsme kreslily na obaly. Ten nejlepší a originál nemám vyfocenej, jen na mobilu, tak možná ho sem dám časem, ty ostatní tři jsou takové prvoplánové.



Pokoušely jsme se, aby W. šla hrát basket s Filipem, a tak se stalo, že jsme narazily na kameni na bandu přihlouplých holek, které jsme (hlavně samozřejmě AV) s nadšením ohromovaly svými znalostmi, zkušenostmi a v neposlední řadě jsme je mystifikovaly, ikdyž těžko říct, čemu všemu věřily. (,,Víte, Trnovany, to je taková nejbohémštější čtvrť, tam žijou samí umělci a tak..." nebo ,,Nufultur, to znamená maďarsky nofilter." -,,You don´t say.") Ale fakt byly asi hloupé. Nebo rozhodně nebyly zajímavé. ,,Tak nám řekněte i vy něco zajímavýho ze svýho života..." ,,No... hehehe... my máme ve třídě čuráka... checheche..." Prostě, zajímavý jak swiň.

Úplně večer jsme byly v hospodě, tentokrát všechny, a zpívaly s kumpány a syny. Oni kupovali furt mozky v krvi tak jsme je pily. Nějaká servírka zpívala nějakou příšernou songu Bláznivá Zuzana, to byl děs, jakože zpívat asi uměla, ale ta písnička... no nic.

Wishna se pak předvedla a zazpívala Hallelujah, ale tím svým andělským hlasem, a to bylo boží, a Domču nakonec překecali aby zahrála na ukulele a taky všichni koukali a na kytaru taky. Já AV dala úkol ve vadí-nevadí, aby řekla chlapci z obsluhy, co seděl v rohu a vypadal submisivně, takže jsem ostatní upozornila, že vypadá jako Gregor, aby se ho šla zeptat, jestli může být jeho vládkyně.
Od té doby bylo rozhodnuto a, ačkoli neodpověděl, bylo jasné, že je to on. Ikdyž nakonec se ukázalo že spíš ne. Škoda.
Zpívali jsme až do zavíračky a pak se rozloučili a šly ještě za Gregorem, že to jdem uvést na pravou míru, že AV ve skutečnosti nechce být jeho vládkyně. (Už jsem něco cítila, že se mnou ty mozky v krvi udělali. Byla jsem odvážnější a měla lehce vratký nohy. Nebylo to vsugerovaný.) A odešli jsme. Z dálky jsme na něj ještě volaly "Severine!" a já s AV jsme šly s Mírou Dudkem po silnici.
U ohně párty pokračovala, ikdyž bez kytary, protože i beztak nám několikrát přišli vynadat za rušení nočního klidu. Po chvíli přišla parta z hospody, Linda, její kluk, Gregor, dva metalisti, Míša a Penetrators Chris.


(To je Gregor)

Chtěly jsme využít Gregorovy přítomnosti a zeptat se ho na nějaké podstatné informace. ,,Jsi sadista nebo masochista?" ,,Chceš, abychom ti říkali Gregore nebo Severine?" Ačkoli se Míra Dudek snažil ho přesvědčit, nic z něho nevypadlo, jen pořád dokola opakoval ,,To jsou otázky..."
A ukázalo se, že se jmenuje Martin, což na něj nesedělo ani v nejmenším.
Pak jsme zpívali bez hudby a my si honily ego, jak nám všichni říkali že krásně zpíváme. Třeba Stánky, o které hrozně prosila Linda. (Vypadala na 20 a bylo jí sedmnáct. Ach jo. A já tam mezi ty patnáctiletý zapadla jak do bažiny. Nikdo by nehádal že mi je devatenáct a že jsem hezká. Třeba.)
Nebo Hey brother, o které prosil syn Ondra a Balů, tak jsme zazpívaůy část, co jsme si pamatovaly, a řekly, že dál to neumíme, oni se tím však nenechali odradit a co pět minut se od nich vždyky znova ozvalo chraplavý Heej bradrrr...

Vždycky nás někdo seřval abychom byli ticho, tak jsme byli, jen náš táta trochu řval.
Ještě jsme se u ohně bavily s Filipem, který se ukázal jako milý hoch, nejdřív jsme ho překřtily na sadistu Alexise, ale pak se ukázal spíš na opačné straně stupnice, protože tam pořád dělal jako jedinej dřevo a všichni ho komandovali, že už oheň nehoří a on vždycky vyskočil a běžel na dřevo.

Ke konci se Gregor poblil do křovíčka a utekl. My ho šly hledat, ale bezvýsledně. Tak jsme mu druhý den nechaly vzkaz. Aby si nemyslel, že život je na hovno. (To předtím u ohně prohlásil.) A že se omlouváme že jsme z něj udělaly objekt našich hrátek. A tak.
Šly jsme spát někdy ve čtyři ráno a Domča tam prožívala trochu hystérii, což bylo strašně vtipný, ale pak už docela otravný, když jsem chtěla spát.

Ráno. Vstáváme neobvykle brzy, to je tím, že je venku teplo, projednou. Koupeme se, balíme a snídáme rohlíky s medem. Před obědem odjíždíme. Pouštíme si Kronehit.
V Pelhřimově, městě rekordů, si dáváme kebab a kofolu v kebabárně. Je to dobrý. Jsem happy. Volám Martinovi a zvedá to Veverčák, protože mi kdysi napsal smsku "Mam novy cislo. Martin."
Pak jsme jeli po dálnici v koloně s otevřenýma dveřma a hrály na ukulele a zpívaly Riptide a gandžu a zvoníka a radioactive a tak dále, prostě klasika. Mávaly jsme na lidi.



Pak jsme se už jen stavili na benzínce na nanuk a na kafe a byli doma, skoro, a pak doma.

Včera jsem pak večer jela na Labskou navštívit Martina na táboře a v šest ráno pak jela s Piškotem zpět domů. Dneska byla rada a zítra v 8.15 vyrážíme na tábor. Hoho. Bude to sranda. Tři týdny tu nebudu a asi o tom ani nenapíšu, je toho moc a většinou ne zas až tak moc záživný tím způsobem na sepsání. Možná jen takovej seznam zajímavých událostí. No uvidíme. Zatím zduř.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama