Škola v přírodě

18. června 2017 v 21:27 | Kory |  "Deník"
Jsem na sebe vcelku hrdá. Nejen, že jsem si poprvé v životě byla schopná sama vydělat peníze, ale ještě k tomu jsem se překonala a uskutečnila své plány na zkušební útěk do lesů, aneb cestu pěšky ze školy v přírodě zpět domů.
Vzhledem k tomu, že se poslední dobou toho děje nějak až moc, to zkusím nějak zkrátit.

Jela jsem v sobotu ráno. Až do Děčína v pohodě, v Děčíně mi ujel autobus, protože jsem stála na špatný zastávce, tak jsem tam dvě a půl hodiny čekala na další (ležela jsem na zemi v parku u nádraží s krosnou pod hlavou a četla jsem si Soumrak od Glukhovského) a přijela do Jiřetína pozdě, ale přijely tam pro mě autem.
Tam. Hned byla porada v bílý místnosti jako učebně. Všichni vypadali normálněji a míň barbínovsky, než jsem očekávala.
Sympatická holka s dredama, týpek co vypadal jak ošklivější Brad Pitt, ale taky s dredama, nějaký normálně vyhlížející holky, některý docela sympatický dokonce, pak týpek, co vypadal jak Aik Murczechy, což je naprosto neznámý youtuber, kterého jsem svého času měla ráda, ale jinak je totálně divnej, a nechutný týpek s dlouhými vlasy a vousy.



Zjistila jsem, že budu mít druháky, protože jsou prý nejlehčí, takže mi spadl kámen ze srdce, že budu mít nějaký hajzly osmáky nebo tak něco. Po poradě mi nějak tak ukázali, kde co je, a večer přijeli děti.
Učitelka byla na pohled docela nesympatická, ale ne zas moc, a byla v pohodě.

Děti byly hodný, hlavně holky byly hodný, kluci některý taky, ale většina to byly takový ty hajzlové, co jim člověk musí všechno říct 8x, než to udělají, a ne proto, že by byli hloupí, ale prostě proto, že chtěj štvát, nebo já nevim. Ale dalo se to.

Nejradši jsem měla kluka, co byl vlastně jeden z nejhorších v tom poslouchání a dělání toho, co má, to nedělal skoro nikdy, nejradši si na pokoji kreslil zbraně a prostě byl hrozně hustej, bála jsem se, že mě nesnáší, ale asi snad ne. Takový to, že ho hrozně obdivujete a na jeho místě bych chtěla dělat úplně to samý, akorát že kdybych to byla já, tak se k tomu neodvážím, a já místo toho, abych ho nechala bejt, ho stejně donutím dělat ty stupidní věci, který přijdou stupidní i mně.

Pak tam byl ještě fracek Vašek, co všechny mlátil a neposlouchal už vůbec a provokoval a nesnášela ho celá jeho třída, ale na jednu stranu nebyl úplně blbej, když na něj člověk mluvil, tak vypadal že je mu to úplně jasný a tak.
Pak mě totálně, ale totálně - u něj to říct jinak nejde - sral práskač, co ze sebe přede mnou dělal nejdřív andílka a donášel na ostatní, a pak začal bejt neuvěřitelně otravnej a neposlouchal ještě hůř než všichni ostatní. Toho jsem fakt chtěla zmlátit, že to ani nešlo.

Ještě tam byla zpomalená ukrajinka Domča, zmatená Viki (aneb Sofinka, jak jsem o ní smýšlela), Laurinka, Jana (vlastně Lucka, ale vypadala jako Jana), dvojčata Lukáš a Luboš, Anička, která vypadala jako Eliška, Verča, která vypadala jako Klára (ale jen proto, že mi připomínala Klokana, která se jmenuje Klára) nebo Deniska, která opravdu vypadala jako Deniska.

Téma bylo Olympiáda, a my si vylosovali, že budeme Jamajka. Nejdřív jsem měla neutrální pocity, ale pak jsem si vzpomněla na Jamajka servis na párty s polákama přes omegle a už jsem byla za Jamajku fakt ráda, a taky ta vlajka na trikách vypadala fakt dobře, ta barevná kombinace žlutý, zelený a černý mi přijde docela efektní.


Byli jsme dobrý a vyhrávali jsme, áčko (my byli 2.B) jsme ve skoro všech sportech poráželi s přehledem, ale bohužel nám tolik nešly různý ostatní věci jako třeba Máš minutu nebo Tvoje tvář má známý hlas, ale to právě dostalo medaily jen to áčko. Vidíte, jak jsem loajální? Úplně jsem to prožívala s nima. V tom mají výhodu, že jsem tam, stejně jako oni, byla jen jeden týden. Bylo to opravdovější, než když bych tam měla čtyři třídy za sebou. I takhle jsem dost času nadšení a motivovanost jen předstírala, hlavně potom, co mi AV napsala tu hroznou zprávu o tom, že se Šimon zabil, to bylo docela náročný.

Ale i tak jsem je měla ráda, doopravdy.
To se bohužel nedalo tak úplně říct o ostatních vedoucích.
Trošku jsem se od nich distancovala, to je pravda.. ale tak co by ode mě chtěli, že...

První noc šli všichni dolů do jídelny na chlastačku a já si četla a pak šla spát. Ráno asi ve čtyři mě vzbudí nějaký podivný hlasy, já samozřejmě přesně podle hesla "Buď připraven" vystartuju, protože si myslím, že je nějaká akce, a ptám se:
,,Co se děje?" V ten moment se nade mě nadklání odporný shnilec hlavní vedoucí, dává mi pusu na tvář a opileckým hlasem žbrblá: ,,Děje se toho... hrozně..moc..." a pak si jde s dalšími divnými kidy (mluví hrozně nahlas, chci spát) lehnout k jiné holce do postele.
No to ne. Úplně ráno pak zjišťuju, že jiná holka, taky je tam poprvý, má u postele nablito. Asi to byla fakt pařba. Tak jsem si udělala hned první den obrázek, jak to tam chodí, a pojmenovala si vedoucího Míru na whatsappu jako Opilce Míru.

Ale nebylo to tak naštěstí každej den, sice chlastali, ale ne zas tak strašně moc. A taky kouřili, zdálo se mi, že snad všichni, ale oni si zase stěžovali, že "tady na tomhle turnusu nikdo nekouří." Nechápu.

Pak mě akorát ještě jednou v noci vytáhli že jdou dělat kanadskou noc a mazat ksichty zubní pastou a vlezli jsme dredáčovi Jerrymu do postele, všechny holky, to byla vlastně docela sranda.

Ještě tam byla zlá Monika, co mi říkala, že moje děti zloběj, což asi zlobili, takže to bylo oprávněný, ale stejně, byla hrozně nesympatická a říkala to hrozně zle.

Pak blahosklonná Adéla, ta, jak se poblila, ta se se mnou občas bavila, ale takovým tím kvokyózním způsobem, že má člověk pocit, že je mu pět a vypadá smutně tak si s ním někdo velkej začne povídat, ale pak má taky tendenci mu začít přikazovat, co má dělat, komandovat ho, kritizovat, ale všechno takovým tím ,,Já vím, že seš přece malej a musím ti to všechno vysvětlovat polopaticky" způsobem... Rozhodně to tak asi nemyslela, ale stejně to bylo kapku iritující, ikdyž jsem jí občas byla i vděčná, ale tihle lidi právě zakládají své ovládání lidí na jejich vděčnosti... no nic, nic.

Pak Moný, ale vlastně Lucka, tlustá a nesympatická, a tlustá Linda, co se jmenovala Káťa, ta hrozně hezky zpívala a telefonovala brečivým hlasem se svým cikánským klukem Láďou, který vypadal trochu jak Yura Danilei, když tam za ní přijel. (,,Láďo, a už jsi vyndal tu zkaženou svíčkovou z tý lednice, jak jsem ti říkala?")
Měla jsem jí ráda. Pak jsem měla ještě v rámci možností ráda Týnu, co byla taky jen na týden, z Moravy, a tu s dredy, Miu, ale s tou jsem se skoro vůbec nebavila.

Ke klukům jsem měla neutrální vztah, ten Aik hrál fakt dobře na kytaru, ale ten druhej, nechutník nechutnej, byl absolutně nevýraznej a nepodstatnej.

Vždycky dopoledne jsme měli volno, protože děti měly na starosti učitelky. Já za ten týden podnikla dva výlety, jeden na Tolštejn, ale moc brzo ráno, takže jsem nemohla dovnitř, a pak kolem Jedlové přes Křížovou cestu zpět, a druhý přes Jiřetín na pláně na opačné straně údolí, kolem větrného mlýna, pěknýho kostela, lebkového stromu a beznadějných bud.


Co bylo ještě zajímavé: Skákání na diskotéce na podiu, Laurinka při Tvoje tvář má známý hlas jak zpívala Schody z nebe, tance na příšerné songy, hra v lese s řeckými bohy, dodgeball, sprejování triček, jak jsem jim četla na dobrou noc, grilovačka a zpívání, hra Městečko Kingston (hlavní město Jamajky. Oni si mysleli, že Jamajka je v Austrálii, tak jsem jim musela od začátku vysvětlit, že to je teda jako u Ameriky, a jestli si z toho odnesli, že je to stát, tak jsem ráda. A jinak to bylo peklo, hrát to s nima, ale moje skautská hrdost mi prostě nedovolila s nima hrát pořád jen Mrazíka, ikdyž by jim to zřejmě nevadilo, tak jsme hráli ještě Na zombíky, Král vysílá do boje a takovou tu hru jak se musíte strašně rychle posouvat na židlích... a asi se jim to líbilo.)


Celou dobu jsem se těšila na konec, ikdyž to nebylo nijak hrozné, strašně jsem se těšila, dodávalo mi to naději. Každou volnou chvíli jsem zkoumala mapy, cestu, kudy půjdu domů. (Ještě jsem teda četla, ale na to jsem se nemohla moc soustředit, a kreslila, ale neměla jsem moc inspiraci..)
Nakonec jsem se dočkala a byl konec, závěrečná diskotéka, děti brečely jak želvy, všechny, až na pár necitelných výjimek.
A jeli. A já dostala tři tisíce a šla. Konečně.
Pokračování v budoucím článku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama