Čtvrtý koncert VF a piknik v lomu

17. května 2017 v 21:49 | Kory |  "Deník"
V pátek jsme se s našima spontánně rozhodli, že pojedem na koncert Vypsané fixy, kterej byl součástí nějakýho festivalu na Střekově. Tak jsme se sbalili a jeli vlakem do Ústí (Cestou mě Štěpána vyprankovala, že ve vlaku s náma jede slavný svůdník David Hůrka) a z hlaváku v Ústí jsme šli pěšky přes železniční most, po kterém šel bezďák s twilight batohem, na Střekov. Už bylo takové to pološero a cesta měla atmosféru, hlavně po schodech uprostřed keřů.


Nejdřív jsme šli skoro úplně nahoru na hrad na terasu, protože dole zatím hrála nějaká hrůzokapela, co tam měla žoviální kidy.
Tam jsme seděli a koukali dolů na řeku a hulili trávu, teda možná to byl kopr, leželo to 10 let v mrazáku a nemělo to žádný účinky. (Teda, jakože není divu, když jsem to ani pořádně nevdechla, ale nevadí.)
Pak začlo poprchávat a z terasy všechny vyhnali, že zavíraj, se Š. jsme šly do pivního stanu dole a sotva jsme tam došly, začal příšernej slejvák. Seděly jsme tam a zkoumaly, jestli tam nejsou nějaký sexózní týpci, ale nic moc, jen jeden malej a znuděnej kluk a chlápek se strašně dlouhou bradkou, o kterém jsem si myslela, že je to holka, než jsem teda viděla tu bradku.
Pak trochu přestalo pršet, tak jsem Š. přemlouvala, abychom už šly, ale nechtěla, ono stejně zase pršelo a dole tekly potoky vody. Nakonec jsme vylezly těsně před začátkem VF koncertu a šly tam. Už tam byli a Márdi zkoušel mikrofon s nejspíš právě vymyšleným popěvkem Andy sedí v mekáči, v mekáči se mu nepáčí.




No, ještě tam něco kidala příšerná moderátorka s liškou kolem krku a pak začli, bylo to boží, jako obvykle, hrály písně z nový desky Tady to někde je. KZa nějakou dobu jsem šla dát tátovi batoh s věcma, protože jsem chtěla skákat a on asi ne. Pak jsem se vracela zpět k pódiu skákat a jen tak periferním pohledem vidím nějaký kluky za mnou, jak tam taky skáčou ještě s nějakou holkou, a nějak to nevnímám. Až po chvíli mi došlo, že ta holka je Š. a docela jsem koukala, protože vypadala, že se s nima celkem normálně baví a tak se tam různě s nima "rve" a drží se za ramena a skáče a tak.
Pak se teda ukázalo, že se s nima nějak extra nebavila, ale i tak to byl celkem šok.

Pak jsem se k ní nějak přidala a skákaly jsme, prostě, a lilo, takže tam byli všichni úplně durch mokrý. Pak v jedný pauze na nás jeden z neidentifikovatelných týpků, co tam byli, řekl, že máme hezký boty, a koukáme, že je máme totálně od bahna, hm. Tak jsme řekly dík, a že on je má taky hezký.
No, pak to skončilo, VF přidávala dvě a pak ještě jednu písničku, pomalu jsme schnuli a bunda se mi lepila na tělo, trochu nepříjemně, jak mě opouštěla euforie děště.

Nějak jsme tam postávaly a volá na nás zase ten potloustlý typ, že jsme jako to bratrstvo zabahněných bot. Tak jsme si je dali k sobě a já říkám, že bych to dala na instagram, jako "sarkasticky", no tvářili se, že to nepochopili, upřesnila jsem, že to mám podle toho jak tam všichni dávali podobný fotky z těch různejch majálesů.
Bavili jsme se, že jsme z Teplic a on že je z Ústí, ale já se narodila v Ústí a on zas v Teplicích, tak jsme si plácli, hehe.

Řekla jsem, že ty naše nohy vypadaj hůř než po třech týdnech na táboře. On se tak kouk a říká: ,,Na jakým táboře?"
A já: ,,Na skautským."
A on že je taky skaut, z Neštěmic, blouďák a tak. Tak jsme koukaly, prostě absurdita, na skauty člověk narazí snad všude. Zavolal svého kamaráda, co skákal se Š. Že je taky skaut. Ale moc toho nenamluvil.
Nějak jsme navázaly, že jsme s nima prohrály Svojsíkáč, a oni se dost divili, že jejich holky to vyhrály, protože o nich je asi všeobecně známo že jsou to slepice, podle všeho.

Kecali jsme, ale ne moc dlouho, už jsme musely jít na nádraží Střekov na vlak domů. Tak oni že půjdem spolu, tak ok, tak jsem na ně chvíli čekaly, až se rozloučí, a pak vyrážíme, ale koukáme, že oni jdou na jinou stranu, než odkud jsme přišly. ,,Hej, a tudy se jde na to nádraží?" ,,No jasný, my to tu známe, kdyžtak vám to ukážem..."
,,Hele, ale... víte, my nejdeme na hlavák, ale na Střekov."
V tu chvíli začali vypadat zmateně.
,,Počkej, to je kde?"
,,Hej, to je tam, jak jsme minule vystupovali, víš co, jak jsme jeli z tý Doubovský hory..."
,,No, asi jo... to ale není tudy..."
,,Ale jde to i tudy, ne?"
No, tvářily jsme se nejistě, a joni ještě začli mít nějaký kidy o tom, jak se v tý čtvrti bojej, tak jsme radši řekly čus a obrátily se směrem, odkud jsme přišly a zdárně (až na zapadnutí do jedněch kopřiv a několika louží, ve kterých jsme si chtěly jen umejt boty, ale místo toho jsme si je akorát víc promočily) dorazily na nádraží, kde stála parní lokomotiva.


Šly jsme na nástupiště a ptáme se nějakých nádražáků, co tam ten vlak dělá. Řekli nám, že jede do Chebu, ale to bylo tak všechno, a taky se nás zeptali, kam jedem a dali nám tip, abychom se jich zeptali, jestli nás nesvezou. Takovýhle akcičky nemáme úplně ve zvyku, ale jak jsme ještě byly v takový tý komunikativní trochu bez drog zhulený náladě, šly jsme se jich zeptat.
Bylo tam pár plešatých a nevýrazných chlápků a jeden na poměry pohledný, ale šprťácky vyhlížející brýlatý chlapec.
Jeli opravdu do Chebu.
,,A nejedete náhodou přes Teplice?"
Tak se na sebe koukli, a my už chtěly jásat, ale pak z nich vypadlo, že ne, že jedou přes Úpořiny.
,,A nechtěli byste trochu pozměnit tu trasu?" Dostávaly jsme se až za hranice své odvahy.
,,No, tak za tři litry..."
,,Aha. Tak to nemáme. Máme dvě stovky."
,,Hm, tak to se asi nedomluvíme..."
Poděkovaly jsme a odcházely, když nám ještě nabídli, že by nás vzali na Západní nádraží, ale neví, jestli by tam zastavili (kvůli tomu, že nevěděli, jestli by jim to povolil tamní výpravčí.) Bylo to dilema, ale nakonec jsme se rozhodly to riziko nepodstoupit. Když vlak odjížděl, dorazili naši a řekli nám, že nikde kromě toho místa, kde jsme skákaly my, bahno nebylo, protože tam byly šutry, takže jsme fakt byly od bahna jen my a pár dalších týpků co se tam pralo. No tvl.

Jeli jsme domů vlakama a byla zima a byla jsem mokrá a tak mě donutili si sundat to tílko, co bylo durch, a měla jsem na sobě jen pončo přes podprsenku a pak ještě nějakou příšernou vestu. No děs.
Ale nějak jsem to přežila a doma jsem si vyprala boty a šla spát.

V sobotu jsme se Š. a s mámou šly nakupovat batohy a pak svačinu v albertu a sushi a pak jsme jely do jeníkovského lomu na piknik.




Bylo vedro, cestou jsem trochu urbexovala a piknik byl dobrý. Když se začlo trochu schylovat k bouřce, zvedly jsme se a šly směrem na Oldřichov a pak po tom mezikopci mezi kolejema a silnicí do Duchcova, kam jsem se vždycky chtěla podívat, a utíkaly jsme před bouřkou, která byla nad celým středohořím.




Kolem ovcí, kolejí a potoka jsme dorazily až do Řetenic a šly ještě pro závěsy do pokoje do Jysku. Bouřka byla nad námi, tak jsme tam rychle vběhly.
Tam jsme strávily pěkných pár minut a koupily dlouhý bílý závěsy, a když jsme vyšly ven, bouřka byla pryč, respektive úpln na opačné straně, než byla, když jsme lezly dovnitř, a na zemi ani kapka. Tak jsme se divily, a šly domů, tentokrát jsme bouřku následovaly.
Cestou jsme ještě komentovaly jídelnu Zdravěnka.
,,Tam asi budou vařit nějak zdravě, ne?" (Komunistická šedá budova, nápisy staré nejmíň 30 let, cedule s kuchařem.)
,,Jo no. Třeba guláš," perlím.
A ukázalo se, že na jídelním lístku nabízejí každý den kromě středy mimo jiné guláš - segedínský, mexický, hovězí s těstovinami, zkrátka pestrá strava.
Ještě jsme šly na nádraží vyzvednout V. z výpravy a pak domů, v neděli jsme jeli na Úpoř a pak do Bo, ale lilo a jeli jsme domů.
Já pak šla k Martinovi a dostala jsem dárky k narozeninám, knihu Zločin a trest, fixy a erb, vyřezanej.
V pondělí na svý narozeniny pokračuju v maturitní práci, odpoledne mám pak dort a praktický dárky jako voňavka, spodní prádlo, batoh, co jsem si vybrala a tak. Roveři ve znamení plánování Otevřené snídaně.
Úterý - reflexe Hefaista, moc dětí, docela hustý počasí cestou zpět.
Dnes je středa a od maturitní práce prokrastinuji psaním na blog. Ale udělala jsem toho dnes dost, potiskla triko, polepila sklenice, vyrobila poukazy a pokreslila krabici, jako, myslím že dobrý.

Ještě dodám další události, co se staly dříve, ale nechtěla bych, aby upadly do zapomnění.
Hlavně minulý víkend, kdy byl Hefaistos. Hlavním aspektem byl Knedlíček, fiktivní sexózní týpek z Piškotova kresleného vtipu. xD
V půlce jsem odjela domů kvůli Aidě - tam jsme šly s AV a Malilunou a zpět taky, o přestávce jsme se luxusně ládovaly v předsálí a byl tam dvěstěkilový idol všech žen Radamez. Cestou domů na nás pak volali "čtrnáctky", ačkoliv náš věkový průměr byl přesně 20 let.
Úplně večer jsme ještě byly na omegle a bavili se s týpkem z Manchesteru, co se chtěl učit německy a s poláky, co byli opilí na pařbě a řvali ,,Jamajka servis" a chtěli, abychom lajkovali jejich podivné stránky na facebooku a posílali nám oblíbené songy a my jim taky a vyměňovali jsme si mezi sebou názvy pohádek (Bob budovniczy, Swinka Pepa...atd).
Taky se nám stalo pár traumat v podobě honičů na kameru, ale ty jsme rychle přepínaly. Na jejich základě jsme ovšem s AV v Kauflandu při pohledu na ohavné bílé klobásy přišly na zvrácený plán, a sice že si ty klobásy koupíme a budeme si taky honit na kameru, ale ještě jsme to teda neudělaly.
Jo, a ještě jsem si v knihovně náhodou půjčila samé knihy o koncentrácích a podobně.
A teď čtu další knihu od Glukhovskyho, Budoucnost, která ve mě zanechává velmi rozporuplné pocity a přenáší do mého života atmosféru Jana Nachtigalla.

A to by bylo prozatím vše. Dobrou noc.

 


Komentáře

1 Janie Janie | Web | 29. května 2017 v 18:34 | Reagovat

Pěkný článek. Skákání v blátě mi úplně připomíná moji superschopnost šlápnout do jediné díry na hektarovém poli a podobně :D Fixí koncerty jsou nejvíc!

2 Kory Kory | Web | 13. června 2017 v 13:53 | Reagovat

[1]: Jaja... to teda jsou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama