Cestopis: Výlet do Železného městyse + další párty u Martina

30. dubna 2017 v 19:26 | Kory |  "Deník"
Poslední týden probíhal tak nějak... flákačsky, řekla bych. Nic zvláštního se asi neudálo, byla jsem s Lídou v čajovně a řešily jsme proběhlej svojsíkáč, na roverech jsme neulovili kešky, ve čtvrtek jsme byly na očkování a pak jsem tiskla fotky na nástěnku a konečně dala tisknout erwinxlevi a sangwooxyoonbum trika. Jo, a ještě jsem si vyšila Jurij triko, z čehož jsem nadšená.

Zajímavá byla až sobota. Dopoledne jsme byli nakoupit v kauflandu i s Ladou a Piškotem, naučila jsem Ladu jak se dělají popeláři a byla z toho celkem nadšená. Před obědem jsme se s Martinem koukali na film Po přečtení spalte, což ve mě bůhvíproč vyvolávalo dobrou náladu specifického druhu, bylo to tak divný a debilní až to bylo dobrý. K obědu jsme měli nějakej zbytek od piškotovy večeře, kuře s rejží ohřátý v mikrovlnce.

Odpoledne jsem vyrazila na nádraží, odkud jsme jely ještě s AV, Malinou, Š a Kuky do Železného městyse.


(Je to minulost, jen jsem začala psát v přítomném čase, abych pořád nemusela psát "pak jsme.")

Na náměstí na nás čeká Gepardica a za chvíli dorazí i Áša v elektroautě. AV platí šampus, ale musí ho nejdříve koupit. Před první večerkou se setkáváme s gangem obsahujícím všechny rasy, kteří si pouští stylovou hudbu a zdraví nás. V první večerce ale AV na šampus Robby Buble nestačí prachy, tak jdeme do jiné večerky, kde je o pět korun levnější.
Jdeme směrem na Husův vrch, kde kvete vzácné kvítí, kolem paneláku, kde bydlí Carlos (nebo Karlos?), a Gepradice mu volá, ať vykoukne z okna, ale zahlédneme z něj jen tajemnou siluetu skrz žaluzie.

Na Husově vrchu to bylo idilické a zelené, akorát trochu foukal vítr a bylo temno pod mrakem.
Vytáhly jsme jídlo, šampaňské, šlehačku, borůvky, jednohubky s hummusem, džusy a tak dále. AV nebezpečně otevírá šampaňské Robby bubble, špunt odlétá daleko, ale nikoho nezabíjí. Jíme a pijeme a znovu řešíme film, který plánujeme natočit, nadáváme, říkáme si básničky (Co to tady smrdí? Hostomický zmrdi!), řešíme velké aury a zelené prdele, je to idylické, až na to, že trochu a potom i víc prší. Naštěstí to jsou ale opravdu jen přeháňky.



Po nějaké době piknik sklízíme a jdeme dolů, přičemž AV se cestou asi čtyřikrát natáhne jak široká tak dlouhá.
Pod kopcem na nás čeká Karlos, vypadá, že z nás má strach, a když Kukyna prohlásí, že jsme Karlosovo bitches, raději se od nás odpojuje. (Ne, nebylo to kvůli tomu, prostě už musel jít, ale zřejmě z nás opravdu nebyl ve své kůži.)
My pokračujeme ke Gepardici domů, cestou tipujeme baráky, co by to mohly být, Gepardice nás vede do dveří velkého opotřebovaného domu, to jsme teda nečekaly, ale AV ani ostatní se nenechávají vyvést z míry a hlasitě chválí, jak je to tu boží... dokud Gepardice trochu překvapeně neřekne, že to byl jen vtip a jdeme dál.
Když dojdeme k pravému domu, nemůžeme dovnitř, dokud nebude zavřený pes, tak čekáme, než ho Gepardice zavře, a pak jdeme do zahrady a do domu, kde se kocháme Gepardicím pokojem a vyžereme její rodině všechny řízky.
Pak jdem na exkurzi po zahradě a AV přejmenuje kočku Týnu na Zrzavou niggu.
Necháváme si věci v domě a vyrážíme do bájné Kolonie, kde bydlí slavní železní domorodci. Jdeme podél potoka Bouřlivce, který je nově vyčištěný a vede přes něj pochybný most, přes který chodíme.
Prolézáme pod velkým mostem, kde lezeme nahoru na římsu pod silnicí a pak se kloužeme dolů, a stáváme se objeviteli takzvaného Hostomického krasu, budoucí slavné turistické destinace.
To je on.


Kolonie. Několik domů vzadu za městem. Prvnímu domu chybí skla v oknech. Před domem běhá deset dětí v oblečení různé míry špinavosti. Kolem postávají osoby neurčitého věku, snad rodiče či starší sourozenci, ale drží se spíše u vchodu do budovy. Panuje atmosféra jako na jedné rodinné zahradě.
Jdeme k dětem a slyšíme, že se domlouvají, jak budou hrát na schovku, tak si řekneme, že se k nim přidáme.
"Můžeme hrát s váma?"
"Jooo!"
Starší generace se na nás chvíli dívá a pak řeknou, že aspoň je nad dětmi dohled a zalezou do domu.
Jdeme a hrajeme, je to neorganizované, ale to nikomu nevadí. Pak chceme hrát něco jinýho, ale z domu na některé volají, ať se jdou obléknout, osmiletý Erik šel zase pro míč, abychom mohli hrát vybiku.
Mezitím hrajeme na hloupou kuchařku, což není v osmnácti lidech nic snadného, takže to vydržíme jen jedno kolo.
Představují se nám, Erik, Fabián, Pavel, Vanesa, Kačenka, Edita... skoro samí sourozenci. Jsou miloučcí.
Pak donesou obří basketový míč a hrajeme vybiku. Když se Fabián trefí do malé Kačenky, dvě holky jí popadnou a "jdou to říct."
Začíná být pozdě, takže se s nimi loučíme, naposledy jim říkáme svá jména a za odchodu máváme.


Jdeme se podívat za Fanysem/Ferisem (idk), který prý jede po Gepardici a Kuky ho chce (vidět), protože je to její tlustý bývalý spolužák. Cestou potkáváme partu Renat, kterých se bojíme, ale naštěstí nejsou agresivní. Fenys ale bohužel není doma. Tak jdem na nádraží, spíš na zastávku, kde se nachází legendární kunba.
Tu jsme našly. Jdem dál, zdá se že už tu všechno končí, ale cesta zatáčí doleva. Přecházíme řeku Bílinu, ve které plavou nutrie, jdeme uličkou mezi plotem a zdí a vylezeme v ulici, kde mi to připomíná Koločavu.
Bydlí tu Áši kamarádka a známý, ale ona je nechce vidět, jen vědět, kde bydlí. Pak už Áša odjíždí z náměstí domů, a zbytek nás si jde pro věci ke Gepardici. Tam všichni chtějí jít na záchod a Malina shazuje ze záchoda Š a odhodí ji ven z místnosti, ačkoli je o dvě hlavy menší. Když jsem vlezla do chodby, Š ležela na zemi před dveřma na záchod a chechtala se.
Pak na nás málem zaútočil pes, ale zdrhly jsme, a seděly jsme v křeslech na terase u takové boudy a dojídaly zbytky od pikniku.
Š fotila Kukynu a Gepardice natáčela film s kbelíkem. Pak už byl čas a šly jsme zase na náměstí na zastávku. Vymýšlely jsme pokřik pro hostomický oddíl Áňa Karlos a AV s Malilunou ho pak přednesly Karlosovi. Měl radost. (určitě.)
Pak přijel russ bus (no dobře, tak jen bus) a jely jsme domů, doma si skočily jen domů a spěchaly s AV a Š k Martinovi.

Párty u Martina

Přišly jsme tam a rozbily telefon na zvonky. V obýváku byly balonky a pěkný světlo, ale taky pěkně divná společnost, Šimon, Vojta, Vejva, Nik, Lída, Martin a Piškot. A přišly jsme my. Docela dlouho to vypadalo tak, že se Š s AV, Šimonem a Vojtou bavili spolu nad mobilem, Vejva s Nik a Lídou se bavili o nějaké dětské tématice (jakože mají děti, chápete) a Martin a Piškot tak různě s nimi, já jsem tam spíš seděla a chvíli se bavila s Vejvou o grafickém designu a o vejšce nebo tak, ale bolelo mě břicho a tak nějak mi to přišlo celý divný.
Pak odešli Lída s Vejvou a Nik a trochu se to zlepšilo, začali jsme postupně tancovat, a sice to asi byla skoro úplná euforie, jak tančí všichni a párty a hudba jenom chvíli, ale stejně to bylo celkem fajn, tancoval dokonce i Martin, ikdyž tvrdil, že to nebyl tanec.
Pouštěli jsme si různý hrůzy internetu. Jako normálně. A hlavně Rasputina, RasPutina, Moscow, čekou parodii na Moscow, Dádu Patrasovou, Maximum Turbulenc a tak. Haha. Fuj. Ty poslední jsou doopravdy hrůzy, jinak je to ještě dobrý.
Když už museli všichni jít, šli jsme je vyprovodit a Piškot si vzal do kapsy repráček a seriózně z něj v jedenáct v noci na sídlišti pouštěl toho Rasputina. No to sem si fakt nemyslela, že se budu s touhle bandou procházet po sídlišti s repráčkem.
Když jsme je doprovodili a šli zpátky domů, přemýšleli jsme s Piškotem o lezení na nějaké ty budovy, ale Martin řekl, že bude střílet do země a uteče, takže budem muset utýct taky. To mám jako osobní výmluvu, proč jsem zase nikam nevylezla. Doma jsme pak unaveně seděli v kuchyni u stolu a vedli rozhovory, dokud jsme v půl jedné neusoudili, že bychom měli jít spát, když jsme si začali hlavou lehat na stůl.

No, a dnes... jsem šla dopoledne domů a celý den sedím doma na počítači, asi abych si vynahradila včerejší aktivitu... Ještě štěstí, že zítra je ještě volno... a pak písemný maturity, těším se na ně, protože miule jsem si myslela, že budem psát i ten didakťák, a psali jsme jen slohovku, což mě sklamalo. Bojím se maximálně poslechů na ájině, ale taky si seriózně myslím, že se to "nedá nedat." Tak mám osobní výzvu to prostě udělat bez chyb, což bude aspoň trochu náročnější.
Zduř.
 


Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 30. dubna 2017 v 19:39 | Reagovat

prosím podívejte se na můj blog
děkuji

2 Kory Kory | Web | 30. dubna 2017 v 22:35 | Reagovat

[1]: Nepodívám. Já tebe nezajímám ani na tolik, abys tento článek okomentovala smysluplněji a dala mi vědět svůj upřímný názor, tedy tato reklama nezafunguje. Zalez do díry.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama