Aprílové události

2. dubna 2017 v 10:46 | Kory |  "Deník"
V pátek před aprílem byla medúzí schůzka, na který jsem hledala buzoly, ale nenašla, a pak byl piknik na zahradě, kde téměř sežraly Ančovičce palačinky, ale dvě jí nechaly. Pak jsme na sebe s AV řvaly své nápady na scénáře a všechny ostatní na nás celkem zmateně hleděly. Možná i otráveně.
Po schůzce jsme šly na zastávku doprovodit holky a chtěly jít se Š. ještě do sekáče. Ale už bylo po pátý, a nevěděly jsme, zda už nemají zavřeno, načež nás AV začala přesvědčovat, že ne, že tam maj fakt do šesti, což nás celkem přimělo o tom pochybovat. No, měli zavřeno, tak jsme seděly na schodech před sob nábytkem a jedly nanuk.
Zavolala Domča, jestli nechcem jít ven, jako na zavolanou, tak jsme se s ní sešly a koupily si prošlé nealkoholické strongbowy v levných potravinách a pak seděly na slunci v Trnovanech a vymýšlely scénáře, nebo jak vylézt na střechu nějaké budovy, ale nic jsme nevymyslely, jen jsme spatřily auto, co couvalo rychlostí 70 km/h kolem Billy.
Pak jsme šly k Martinovi do paneláku do sedmýho patra, kde taky nešlo vylízt na střechu.Tak jsme aspoň plivaly z okna a vedly rozhovory a pak šly dolů k Martinovi, kde ještě nebyl a hrály na kytaru.
Večer jsme s Martinem šli nakoupit a na kebab a pak koukali na Full metal jacket, a tam byla dobrá hudbička, ale jinak docela depresso. (Věrohodný vietnamský markytánky, dlouhej výcvik, no, bylo to zajímavý a i celkem barevný, ale zase, no, válečněj film prostě. Chci taky vidět jednou film o válce ve Vietnamu z pohledu Vietnamců.)



Ráno jsme vařili guláš a šli koupit do Obi lampičku, ale dopadlo to tak, že jsme koupili obří reflektor na tu jeho zelenoplátnovou zeď. Nu a pak po obědě (ten guláš byl dobrej, jakože seriózně), jsme jeli k Piškotovi, ho přestěhovat. Taky jsem tam chtěla vylízt na střechu, po žebříku, na kterým visel santa claus, protože na tom poklopu nebyl zámek, ale když jsme ho nadzdvihla, byla nad ním tma, což mě odradilo a radši jsem zdrhla. No, nebyla tam totiž ta paneláková střecha, ale šikmá, hm. Naložili jsme piškotovo knihy, křeslo a police do aut a jeli zpět, bylo vedro a jedli jsme lentilky a na Rock rádiu (!!!) hrálo Shut up and dance with me. To je sice hrozný, a taky nechápu, co je na tom rock, ale každopádně to je veselý a my měli otevřený okýnka a byla to atmosféra, letní. Divná, trochu depresivní, ale... ale dobrá, asi jo.

Piškotovy věci jsme nanosili nahoru a do žlutýho pokoje. Piškot měl námět na film, ale já mu řekla, že o tom, jak někomu sekali hlavu na čtyřikrát, už psal George R. R. Martin už mockrát. Ze žlutýho pokoje je aktuálně místnost, která vypadá něco mezi garáží, laciným hotelem a maharádžovým palácem (to křeslo).
Pak jsem šla do čajovny, kde měla být oslava Áni jednoho roku ve skautingu xD.
Ve městě bylo šílené vedro, až halucinogenní, a měla jsem podivnou náladu, jako často v horkých odpoledních ve městě. Proti mně chodili lidi.
Někde za tím kasínem a indickou restaurací ke mě přes silnici přiběhly Malina a Kuky. Nevěděly prý nejdřív, jestli jsem holka nebo kluk, a pak jestli jsem to já. Ale byla.
V čajovně jsem si dala broskvovou šťávu s kouskama broskví z konzervy, protože na čaj bylo prostě moc vedro.
Bylo to dobré, trochu jsme se přeřvávaly a mluvily o různých věcech, lidech, světech, četly úlovky z wattpadu, znovu se pokoušely vymyslet scénář, smály se Kukačky smíchu a tak.
Po čajovně jsme s Kuka, Š. a Křítkem (Malina stihla autobus jako blázen) šly domů, ale nikomu se nechtělo domů, protože bylo teplo a světlo a léto a prostě domů ne. Šly jsme kolem zastávky a koukáme, že se tam perou nějaký malí cikáni, ale ukázalo se, že to je naše mladší sestra. Spolu se svými kamarádkami a jejich matkami. S nimi jsme chvíli kecaly o tom, jak si z nich kdo vystřelil (Zeman je po mrtvici, nám se narodili malý morčátka, táta jim doma usmaží řízky a t d). Z nás si nikdo nevystřelil, ale tyhle všechny události byly dost divný samy o sobě.

Kuky šla pak domů a zbytek nás (aneb já, Š. a Křítek) jsme šly doprovodit Křítka domů, ale přes les. Nejdřív přes Proboštov, koleje, kde jsme lezly do podzemní řeky (kdysi), a pak přes ten les, po cestě, kde byly všude žáby a ony se jich bály (už byla tma, tak to nebylo tak jednoduché se těm žabám vyhýbat) a pak kolem futuristicky osvícené továrny, kde to bylo, jak kdybychom byly v nějaké shnilé divergenci a měli za úkol tam vlézt a něco zneškodnit.
Od Křítka jsme pak jely někdy v devět jedenáct busem domů, teda potom, co jsme u ní byly se napít pomerančové šťávy. Měly jsme náladu na grilovačku, ale žádná nebyla.

Dnes Š. maluje svůj pokoj, a já jí s tím měla možná pomoct, ovšem místo toho píšu do tohoto svého úžasného deníku. Ale už jdu na to, hehe. A pak jdem na oběd k babičce. To bude dobré. Tak jo. Konec. Zduř hoši.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama