Je sníh. Nevím, jestli je všude, nebo jen tady u nás na severu, ale tady už leží od začátku ledna do teď - a jeho docela dost, takže to vypadá, že třeba ještě nějakou chvíli vydrží. Lidi na něj nadávají. Mě už upřímně taky příliš nebaví se střídavě brodit břečkou a klouzat po ledu, ale když pominu tyto nepraktické okolnosti, jsem nadšená. Nemiluju zimu ani sníh, teda ne nějak přehnaně. Ale po tomhle se mi fakt stýskalo - po tom, když je opravdová zima, tak opravdová, že se člověk může těšit na jaro.

V minulejch letech to vypadalo tak, že zima byla jen hnědá a když pak přišlo jaro, přišlo tak postupně, že si toho člověk ani nevšiml. Nepředpokládám, že sníh vydrží do března, ale kdoby jo, bylo by to skvělý, a kdyby ne, tak to nevadí, protože si stejně nepamatuju snad žádnou zimu ve svém životě, kdy by sníh ležel celou dobu od ledna až do března, v únoru to tálo vždycky.

A lidi, co nadávají na sníh, mě štvou. A když není, nadávají, že není. Teda většinou. A jestli bude příští rok někdo říkat, že "zase není sníh", tak ho kopnu.