Táboření na sněhu, týden bez elektroniky a Death note

31. ledna 2017 v 12:23 | Kory |  "Deník"
Opět je tu další období, ve kterém se mnoho událo. nebyla jsem se zchlastat na žádné pařbě, jako ostatně už 18 let, zato se staly jiné věci.
Inu.
Minulej víkend jsem si splnila dávný sen- byli jsme přespávat na horách. Byl pořádnej sníh, úplně sypkej a jeli jsme tam autem, jen 3, Martin totiž přijel až večer.

Nejdřív jsme šli po běžkařský cestě, (byl úžasnej západ slunce, dole smog, nahoře mraky, a uprostřed totálně ostrý a jasný český středohoří) ale stejně jsme si už vzali sněžnice, abychom si to nějak nacvičili (Já a Veverčák). Pak jsme odbočili k jezírkům a začalo to peklo, sníh byl hlubokej až někam po pás a mě furt vypadávala noha z tý sněžnice a s tou těžkou krosnou na zádech (2 spacáky, sekera, 3 kila jídla, troje náhradní rukavice a tak podobně) jsem se pak absolutně nemohla zvednout a nic. A už byla tma. Ale naštěstí jsme šli jenom k nejnižšímu jezírku, to byl jen kousek.
Když jsme se tam konečně dostali, začli jsme kopat díru do sněhu a stavět "iglů". Bohužel to nebylo pravé iglů, mělo střechu z větví, ale z toho sypkýho sněhu to jinak ani nešlo. Bylo mi to líto, ale co naplat.
Pak přijel Martin a rozdělávali jsme oheň, asi sto let, dokonce i s lihem, ale nakonec se to povedlo. (Když šli na dřevo a já zůstala u toho iglů, protože se mi nikam nechtělo /ani po mě nechtěli abych šla taky, ale to je fuk/, připadala jsem si, jako když vařím (vařím= dělám ženské práce, jsem blbá holka, zůstávám zalezlá doma když se ostatní vydávají do nebezpečí apod./, ikdyž jsem docela makala a stavěla to iglů a vyhrabávala "předzahrádku" a tak... ale k tomu jít na dřevo jsem se nedonutila, fakt ne.
Pak jsme si snědli večeři a připravili si spaní a šli spát. Dala jsem si boty do igelitky a do vnějšího spacáku, aby mi přez noc nezmrzly. Jinak jsme pod sebou měli celty, karimatky a ještě vojenský spacáky. V noci bylo teplo, ale iglů bylo krátký, takže jsme museli mít skrčený nohy. Nepohodlné. A taky má člověk furt takovej ten podvědomej strach ty nohy někam natáhnout, že by si je namočil.
Ale jako, přežili jsme to. Ráno jsem šla na záchod a když jsem lezla zpátky do spacáku, už jsem si tam nedala boty, a ty zmrzly za tu hodinu, co jsme ještě spali. A to fakt nebyla velká zima, jen pár stupňů pod nulou, takže Veverčák ani nevyužil svůj obrovský červený larví spacák do -20.
Úplně ráno, když jsme vstali, jel Martin pro Ufona a Honzu, který přijeli, a my zatím rozdělávali oheň, a tentokrát jsem šla taky na dřevo. Takže jsem si pak nepřipadala poníženě, bylo to fajn.
Seděli jsme u ohně (zase to trvalo, než se podařilo ho zapálit, všude rostli jenom modříny a smrky jsme museli hledat jak blázni) a řezali dřevo fascinantní prófovo ruskou pilou.
Pak se přivlekli Honza a Ufon s Martinem, chodili jsme na dřevo a vařili boršč - a vařila jsem, teda trochu, ale taky chodila na dřevo, takže to bylo vyvážené a byla jsem spokojená. Měla jsem všechno toálně mokrý, takže jsem pak, po eskymácký honičce, jela s Martinem domů, přestože jsem to neměla v plánu. Zase byl krásnej skoro západ slunce.
A jela jsem domů.

Neděli jsem se válela celý den doma a vytvářela jsem fiktivní facebooky. (Jenom obrázky, ne profily)
V podvečer mě Martin vytáhl a šli jsme kupovat nějaký dorty do jeho práce. A pak jsem běžela k Lídě na radu s Aničkou a Štěpánkou. Vymýšlely jsme HZD.

V pondělí na roverech jsme vymysleli, že budem mít týdenní výzvu, při který nebudem používat pokud možno žádnou elektroniku, s výjimkou školních a pracovních povinností a nutné komunikace. Díky tomu jsem, ač jsem to docela porušovala, dočetla tlustou Kroniku ptáčka na klíček a tenkou Betonovou zahradu.A začla číst Konec světa a Hardboiled Wonderland.
A díky tomu jsem se týden nedívala na Death note (vůbec se na to začít koukat mě donutila AV, co o tom furt, ale furt mlela.) a jsem někde u 12. dílu, takže to musím dohnat. Nejlepší postava byl zatím Ray Penber, tak jsem byla naštvaná, že hned chcípl. A jak jinak, nesnáším Misu. Což se dalo očekávat.

Konečně jsem dodělala vůdcáky.Byly jsme se Š. spontánně v kině na Spojencích s Bradem Pittem. Bylo to jako takový vážný hanebný parchanti. Jedly jsme tam stračatelový lázeňský oplatky a pily medovej strongbow (ten je sttrašně dobrej!!!). To bylo ve čtvrtek... Předtím jsem byla vyzvednout nějaký příslušenství do počítače ve Školní, a pak se mi ještě nechtělo domů (bylo hrozně hezky a čistej vzduch, takovej ten, jak láká člověka, aby úplně někam odjel, ale nevím kam), tak jsem šla k barákům k Šedivcovi a prolezla jsem tam až k vyhlídce nad silnicí pod mostem s bezďáckýma domama. A pak jsem lezla do průjezdů, kde bych hned něco natočila.

V sobotu byla rada. Dopoledne jsem donutila Křítka, aby dopsala motivační dopis a tím konečně splnila jeden z posledních úkolů na Hefaista. Pak byl oběd, nějakej hnusguláš, přesně jak jsem očekávala.
Ale rada byla fajn. Řešily se pravidla vedoucích a finance a tak, ale bylo to zábavné. Kreslila jsem si, a vznikl z toho Yurio.

Večer jsme s m. koukali na Muže v černém 2. To mě nějak nenadchlo, ale tag co. V neděli jsem šla na oběd k babičce, tam jsem si zkoušela o5 šaty na maturák a ještě furt nevim, co si vezmu, ale už se to blíží. A pak jsme jeli bruslit s Martinem na Miladu a objeli jsme jí dokola, což bylo strašně hustý, byly tam občas takový děsivý praskliny, ale nepropadli jsme se, takže dobrý. Ujeli jsme na bruslích asi 7,5 kiláku.

Doma jsme pak s našima hráli hru s básničkama.

Ať se stane tvojím krédem...
chleba s medem.

Než tahle hrozná prohra
Je lepší nějaká ta kovadlina. (to jsem nechtěla psát rým typu prohra-kobra, tak jsem se na to radši vyflákla úplně.)

No a v pondělí jsem po škole šla k tetě Heleně, abych se znova naučila plést, což se možná i povedlo, a pak na roverech měl Ufon lekci Juda. Furt se jen rvali kluci, T a Š se snažily dělat, že tam nejsou, aby se nemusely zapojit, ale nedá se říct, že by to nebyla sranda.
Jo, a AV musí měsíc laškovat s Erikem, protože se vsadila. (To už je dlouho, co to začlo, ale to je ten typ vtipný věci, na kterou se časem zapomíná...)

A musím si udělat nějakej seznam blbostí, co chci někdy udělat. Naposled jsme s AV vymyslely, že někdy pojedem na takovej ten Advík nebo či jak se to jmenuje, a budem cosplayovat postavy, co si vymyslíme, a všem nakecáme, že existujou. A bylo tu ještě něco, co jsem už zapomněla. Proto si to musím vždycky napsat, jinak se to ztratí v množství událostí a nebude návratu...
 


Anketa

Quentin Tarantino vs. Tim Burton

Tarantino
Burton
Oba
Ani jeden

Komentáře

1 Smokie Smokie | Web | 31. ledna 2017 v 17:32 | Reagovat

Yay, taky bych šla hnedka stanovat někam do zamrzlý přírody, ale momentálně jsem nachlazená z toho, že jsem si šla zakouřit ven bez saka mýho partnera na plese. Několikrát za sebou. Takže Sibiř se asi nekoná hele, ale jinak super článek :).
Jo a Misa je čubka od začátku až do konce, to ti prozdradím a nejlepší je stejně Ryuk, protože je to ve finále největší týpek. Jo a ti hezcí borci v anime/manze většinou chcípají první, třeba Grimmjow mohl být obrovským přínosem pro Bleach kdyby to Tite Kubo tak nepokašlal a jediný můj oblíbenec, který se zatím statečně drží je Roronoa Zoro z One Piece, tak uvidíme.
Super článek, těším se na další ;)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. února 2017 v 15:29 | Reagovat

Stanovat bych taky chtěla. Jenže by to pro mě chtělo speciální prostředí, kde sice je sníh a všechno, ale nemrzne. Už mi z tý zimy jebe, ať žije 35° ve stínu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama