Lesky na rty s vůní, obzory a kaštany

12. prosince 2015 v 17:08 | Kory |  Kecy

Je to zvláštní... Možná kombinace těch tří věcí. Asi by se jich našlo mnohem víc. Ale v poslední době přemýšlím nad obzory a kaštany. lesky na rty/ jelení loje s vůní mi k tomu připadly až nedávno.
Souvisí spolu...


Obzor. Člověk stojí dole a nevidí, co je za ním. Hrozně moc chci vyběhnout nahoru a spatřit tu tajemnou dálku. Může tam být cokoli, něco, co jsem nikdy neviděla, něco, po čem jsem vždycky toužila, bude to neskutečný, neuvěřitelný, nádherný...
Pak se jednoho dne odhodlám a běžím tak dlouho, až stojím těsně pod obzorem. Chvíli váhám a pak udělám osudný krok, po kterém všechno spatřím.
A spatřím. Někdy je to krásný, někdy člověk uvidí lesy a vzdálené kopce v oparu mlhy a malé schované vesnice. Ale většinou spíš město, které vlastně očekával a které zná nebo průmyslovou krajinu s elektrárnou.

Ale vlastně na tom ani tolik nezáleží. Nikdy, nikdy to nebude tak krásný, jako to očekávání a nevědění těsně pod obzorem. Když je to za obzorem dobrý, občas se stane (nebo snad většinou?), že spatřím další "obzor".
V podobě opravdového obzoru anebo taky černého lesa nebo tajemné vesnice, kam bych se chtěla dostat. Ale to je jenom nový obzor, u kterého vím vím vlastně dopředu, že to bude podobný, jako s tím právě překročeným.

Ovšem to nezmění mou chuť se k těmto obzorům vydat. Jdu tam, a tím si plním svoje krátkodobé cíle a malé sny.

Kaštany jsou podobné jako oobzory. Leží na zemi cestou ze školy, buďto ještě ostnatý, anebo už vylouplý. Nejlepší je, když se člověku podaří narazit na nedozrálej s bílými částmi, na "kravičku". Nikdy nejde odolat tomu, aby si člověk aspoň dva nesebral. Lesknou se, a když je seberete,jsou krásně hladký a příjemný. Nejradši bych je tam sesbírala všechny.
Jenže.
Seberu je, a ujdu pár metrů pustinou, když začnu přemýšlet, co s nimi. Pak mi pomalu dojde, že zvířátka z nich dělat nechci, do lesa pro kance a srny je odnášet taky nebudu a nejsou to jedlé kaštany. Jistě, jsou krásný, ale stejně je nakonec položím na zem vedle cesty, řeknu si, že je to pro štěstí, a když pak chodím okolo další dny, pozoruju jejich rozklad. I kdybych si je s sebou vzala, stejně už za pár dní vyschnou a stejně budou naprd.

A leky na rty/ jelení loje, co voní jako třešně nebo cokoli jiného chutného mají nejspíš úplně stejný význam, lehce rozmelancholizovat lidi, kteří chtějí všechno k něčemu použít... nebo nevím, jak to vyjádřit, uvědomuji si, že kdyby byly k jídlu (ať už kaštany nebo loje), tak je prostě sním a nějak mě to nezaujme.
Takže... celý tenhle článek je nejspíš lehce zmatený, ale já prostě chtěla vyjádřit marnou touhu, touhu po něčem vyšším, něčím, čeho nikdy nedosáhneme, která se projevuje třeba v takovýhle blbostech. Aspoň u mě.

(jinak jsem sem chtěla dát nějakou sexózní fotku kaštanů, ale já žádnou nemám a nechci sem dávat cizí fotky...)

 


Komentáře

1 Just Blaze Just Blaze | 1. ledna 2016 v 10:49 | Reagovat

Mám odvahu říct, že vím, jak to zhruba myslíš :D Pro mě je to úžasnej, skvělej, vynikající článek! :D Víc nevím, jak bych to vyjádřil... :)

2 Kory Kory | Web | 2. ledna 2016 v 16:22 | Reagovat

[1]: Nevím, jestli by mi to mělo dělat radost...:D
ale dělá... takže díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama