Alternativní situace

21. září 2015 v 21:00 | kostlivec |  Kecy
Nevím, jestli to dělaj i ostatní, ale já si často hraju, že jsem někdo jinej. Myslím to tak, jako že si prostě představuju, že jsem někdo, v nějaký situaci... většinou jde třeba o postavu z knihy nebo filmu, historickou postavu nebo mnou úplně vymyšlenou postavu. Někdy to není ani nikdo konkrétní.
Obvykle je to v období, kdy jsem tou určitou knihou--->knižní postavou/atd. posedlá, a ty období se celkem často mění, stejný zůstává jenom to, že to jsou kluci. A já jsem holka.
Představuju si, že jsem on, vytvářím si v hlavě fiktivní situace nebo dokola přehrávám ty už vymyšlený nebo přečtený/viděný... koukám jeho očima, snažím se představit si, jak asi myslí, aby to neznělo, jako když se holka snaží myslet jako kluk.
Dřív jsem to měla jako takovej koníček, únik od reality, je to úplně super, bejt na chvíli někdo hustej, ne já.
jednou jsem o tom mluvila s kamarádkou, a ona (asi moc nevěděla, o čem mluvím, stejně jako je možný, že pokud tohle někdo bude číst, taky to nepochopí tak, jak jsem to myslela. To je dokonce vysoce pravděpodobný, hmmpf.) mi řekla, že je to fajn, občas to taky dělá, ale nesmíš zapomenout na realitu a bla,bla,bla.
No, poslední dobou tohle umění uniknout ze svého těla a stát se někým jiným ovládám čím dál líp.

Pokaždé, když mi někdo vynadá, rozbrečí nebo mě naštve, už to nejsem já, hnusná trapná holka který průvodčí ze srandy řekl ať není nervózní, když jí spadla jízdenka a pak inkarta na zem, nebo který cikánka v autobuse nadává, když do ní omylem strčí.
Jsem psanec, kterého pronásledují, vyvrženec, na kterého všichni vrhají opovržlivé pohledy. Někde. Je to jedno. V sedmi královstvích, ve futuristickém Chicagu, na polonině v Podkarpatské Rusi...
Když se mi chce brečet, není to proto, že mě zrovna rodiče seřvali, když jsem si neuklízela, ale je to proto, že mě hodili do cely. Uznávám, že jsem tak trochu (nož, možná i víc) masochista, takže ty příklady jsou lehce masochistické... ale takové jsou doopravdy a skoro všechny.
Tag nevím... fakt by mě zajímalo, jestli existují lidé s podobnými sklony. je to fajn...

 


Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 22. září 2015 v 16:12 | Reagovat

Už malé děti si hrají na hrdiny z příběhů a v rámci hry předstírají, že jsou někdo jiný. Je to zcela přirozená součást lidského vývoje a života. Každý to někdy zažil. :)

2 Kory Kory | Web | 22. září 2015 v 20:28 | Reagovat

[1]: Tak to je hodně povzbudivé... myslíte, že i malé děti v sedmnácti?

3 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 22. září 2015 v 21:09 | Reagovat

[2]: Sedmnáct, osmnáct i podstatně starší. Lidé všech generací, po celý život. Je to přirozená lidská vlastnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama