Zvůle 2017

8. července 2017 v 0:24 | Kory |  "Deník"
...aneb Sex je náš, Venuše v kožichu či první "chlastací" zkušenosti. (Ale snad i jedny z posledních.)
Zní to záživně. Bylo to záživné. A dobré, takovým tím správným způsobem dobré.
Odjeli jsme po dlouhém balení a nakládání v sobotu asi v jedenáct a stavěli na chatě, kde jsme se najedli třešní a rybízu a sekané s chlebem a okurkami. Bylo trochu pošmourno a pršelo.
Cestou jsme hrály na ukulele, Vishňa vymyslela theme Sultána Aničky a hrála melodii Smoke weed every day a DOmča hrála Riptide. a poslouchali UDG a chtěli se stavit v mekáči, ale v tom u věže byla děsná fronta, tak jsme se stavili až ve druhým, kde byly sexózní obsluhy, a daly si zmrzlinu. A kreslily jsme bezesmyslné ale dobré komiksy.

(To je AV na záchodě v Mekáči. Sekne jí to.)

(Změna i-y v koncovce se odehrává podle toho, zda jsme danou činnost dělali spolu s mým otcem nebo jen samy s holkama... není to tak že jsem úplně blbá.)
 

Strastiplná cesta

29. června 2017 v 23:08 | Kory |  "Deník"
Konečně chci napsat i o cestě. Cestě doslova, ne k cestě ke zhubnutí nebo tak něco. Jako že jsem šla, chápete.
Z Jiřetína pod Jedlovou, kde jsem byla týden na brigádě na švp, až domů.
Vyrazila jsem hned po tom, co jsem dostala prachy. Zamávala jsem jim a oni na mě ještě do dáli řvali, jestli fakt jdu pěšky a nechci náhodou vzít autem.
V Jiřetíně jsem nakoupila zásoby, fake nutellu, chleba, pomazánkový máslo, bagetu, hrášek, cherry rajčátka, šunku, čínskou polívku a Magnesii. Nabrala jsem si tam plastový příbory, akorát tam k mýmu neštěstí neměli nože.
Neměla jsem s sebou žádné základní vybavení, ani nůž, ani sirky, ešus, pláštěnku, nic. Jen spacák, alumatku a čelovku a pak kraviny. Ale naštěstí jsem to bez toho přežila.


Arťom vs. Robert Langdon

19. června 2017 v 21:22 | Kory |  Kecy
Hodně jsem o tom přemýšlela, a něco takového chci světu sdělit už hodně dlouho.
V podstatě mi jde o popis postav, které mám a naopak nemám ráda.
Velice dobře to jde právě na fenomenálním Robertu Langdonovi. Začala jsem o tom přemýšlet, když jsem četla Soumrak od Glukovského, který má na obálce napsáno, že jde o ruskou odpověď Danu Brownovi. Takže jsem to začala srovnávat, srovnávat Roberta Langdona s Glukovského postavami, Arťomem, Janem Nachtigallem a Dmitrijem Alexejevičem.

Další články